Zrekonstruovaná Dejvická 4. Komu bude sloužit?

Nové byty i restaurace

Při rekonstrukci Dejvické 4 se zastavěl dvorní trakt, čímž se podlahová plocha domu zvětšila o zhruba 30 metrů čtverečních v každém patře s výjimkou toho nejvyššího, šestého. Zde nad novou přístavbou vznikla terasa. Suterén a přízemí domu budou sloužit jako restaurace. O její podobě rozhodne pronajímatel, který dostane připravenou kuchyňskou část se všemi sítěmi, vzduchotechnikou, dlažbou na podlaze a obloženými stěnami. Sám si musí doplnit vybavení kuchyně. A také celou část pro hosty, která má 327 metrů čtverečních, a kde si sám může vybrat například podlahovou krytinu i dveře. Nejvyšší cenu za pronájem – což bylo jediné kritérium ve výběrovém řízení – nabídl projekt, za nímž stojí Adam Matuška z Pivovaru Matuška a šéfkuchaři Petr Ty­richtr s Bohumilem Spěvákem zastupující Krystal bistro.

Druhé a třetí patro vyplní kanceláře – v každém podlaží jsou dvě, jedna o velikosti 124, druhá 162 metrů čtverečních. Prostory jsou pojaté jako open space a připravené tak, aby je bylo možné rozdělit příčkami na několik menších místností. Vždy obsahují zázemí pro zaměstnance a veřejné prostory.

Ve čtvrtém až šestém patře vzniklo osm nových obecních bytů, které městská část nabídla k pronájmu. Ve čtvrtém a pátém podlaží se nachází celkem šest bytů s dispozicemi 3+kk, každé patro nabízí shodně byty s podlahovou plochou 78, 100 a 108 metrů čtverečních. V nejvyšším patře je k dispozici byt 4+kk o velikosti 112 metrů čtverečních a největší 3+kk, nabízející plochu 126 metrů a k tomu téměř třicetimetrovou terasu. Nové jsou samozřejmě veškeré sítě, výtah i chodby, jejichž podoba se konzultovala s památkáři, aby maximálně odpovídala původnímu řešení a vzhledu.

Všechny prostory mají v domě společnou kotelnu na plyn, nájemci si mohou vybrat ze tří poskytovatelů internetových a kabelových služeb. Byty jsou plně připraveny k nastěhování, jsou zde samozřejmě hotové podlahy, koupelny, některé mají i šatny, jiné komory. Jakou si vyberou kuchyňskou linku a nábytek, to samozřejmě záleží na nájemcích. Protože se dům nachází v památkové zóně a fasáda se musela zachovat v původní podobě, nebylo možné stavbu zateplit.

Byty už mají své nájemníky

Zájem o byty byl velký, během prohlídek pro veřejnost si je přišlo prohlédnout více než 160 lidí. Ve výběrovém řízení, které probíhalo obálkovou metodou, rozhodovala cena. Byty získali do nájmu ti, kdo nabídli nejvíce. Minimální nájemné činilo 180 korun za metr čtvereční a měsíc a ve výběrovém řízení vzrostlo na 260 až 355 korun. Radnice s obyvateli Dejvické 4 uzavírá smlouvy na dva roky, pokud nájemce bude dodržovat všechny povinnosti, nájemní smlouvu mu městská část dalších sedm let bude prodlužovat, vždy na jeden rok a za stejných podmínek.

„Všech osm bytů se podařilo pronajmout velmi rychle, zájem byl vysoký. Průměrná cena pronajatého bytu se pohybuje nad 300 korunami za metr čtvereční a měsíc. Když k tomu připočtu příjem z pivovarské restaurace v přízemí, má dům v Dejvické 4 generovat už nyní přes pět milionů korun ročně. A to nás čeká ještě soutěž o pronájem kancelářských prostor ve druhém nadzemním podlaží, od níž očekávám roční příjem kolem jednoho milionu,“ uvedl místostarosta pro správu majetku a hospodářskou politiku Jan Lacina. Výběrové řízení na pronájem dvou kanceláří ve druhém patře začalo 10. prosince.

Třetím nadzemní podlaží využije Úřad městské části pro své potřeby, od 16. prosince v něm bude sídlit Odbor kultury, sportu a volného času a později také nově vznikající oddělení klíčových investic městské části.

Komplikace se statikou

Dům postavený koncem 20. let minulého století sice není památkově chráněný, ovšem nachází se v památkové zóně. To však jeho rekonstrukci nekomplikovalo tolik, jako statika a geologické podmínky. Původně šlo o dvoupatrovou budovu, která se později zvýšila na čtyřpodlažní, což se negativně projevilo i na její statice. Tu však mnohem více poškodila stavba metra v 70. letech minulého století a také hloubení tunelového komplexu Blanka na začátku tohoto tisíciletí.

Během stoleté historie se měnilo využití budovy, sídlila tady radnice i policie, mnozí si pamatují, že sem před listopadovou revolucí chodili žádat a vyzvedávat si cestovní pasy a řidičáky. V horním podlaží se nacházely byty, ve spodním komerční prostory. Od roku 2008 zůstal objekt ne­využívaný.

Plány na rekonstrukci narušila nejen finanční krize, ale zpomalily je i diskuze o budoucím využití. Jedna z variant počítala například s přestavbou na garážový dům. Diskutovalo se také, zda má být v přízemí restaurace nebo obchod s potravinami. Dokonce se jednu dobu uvažovalo i o zbourání objektu a stavbě nového, což by bylo nejjednodušší a nejlevnější. Ovšem nejen památkáři, ale i vedení radnice se postavilo proti.

Bez ordinací

Jasnou představu o tom, jak chce dům využít, a také hotový projekt na rekonstrukci, měla radnice v roce 2018. Suterén a přízemí mělo sloužit jako restaurace, další dvě podlaží měly nabídnout prostory pro lékaře a kanceláře, v nejvyšších třech podlažích se měly zrekonstruovat a pod střechou vestavět byty. „Nakonec došlo ještě k poslední změně, kdy místo patra ordinací vznikly kanceláře. Zjistili jsme, že v Bubenči a Dejvicích se na­chází několik volných ordinací k pronájmu a není o ně zájem. Protože jsme nechtěli mít v domě prázdné nepronajaté patro, nechali jsme i tady vybudovat kanceláře,“ vysvětluje radní Zdeněk Hořánek, který zodpovídá za oblast ­investic.

Stav byl horší, než se čekalo

Na začátku rekonstrukce bylo třeba provést sondy, aby se zjistilo, jak na tom opravdu dům se statikou je. Předpokládalo se, že to bude velmi špatné. Skutečnost po odkrytí základové spáry však byla ještě mnohem horší. Objekt byl v katastrofálním stavu. Do rekonstrukce tak v mnohem větší míře, než se předpokládalo, zasáhly opravy statiky. A změnily plánovaný harmonogram stavby. Původně měla rekonstrukce trvat jeden rok – tak to nabídla firma v soutěži –, ovšem pouze práce na zpevnění stavby včetně příprav zabraly jeden rok a čtyři měsíce. Do domu bylo nutné vložit podpůrnou ocelovou konstrukci. Odborně řečeno, do zdí se vetknuly nové ocelové sloupy a provázaly se s ocelovými rámy a zpevněnými železobetonovými stropy. Pro laiky, když vidíte, jak se dnes staví moderní ocelově-skleněné budovy, tak vlastně stejná ocelová konstrukce se vestavěla do zdí tohoto stoletého domu. Na staveniště vždy přišel statik a určil, která část nosné zdi se může zbourat a nahradit ocelí a poté zase obezdít. Takto se postupovalo celým domem od sklepa až po střechu. Práce trvaly od roku 2018 až do října roku 2020. Mezitím ovšem nestála celá stavba, zároveň probíhaly i další práce, které se statikou nesouvisely. Ty mimo jiné zahrnovaly izolování suterénu proti pronikání vlhkosti a radonu z podloží, nahrazení původních oken replikami, rekonstrukci střechy, tak aby odpovídala původnímu tvaru a uspořádání. Vzhled do ulice zůstal sice zachován, ovšem dům se rozšířil směrem do dvora.

Během oprav se také v suterénu domu našla vnitřní studna, a nejen s památkáři bylo třeba vyřešit, jak s ní naložit. Došlo k dohodě, že v domě zůstane a bude zakonzervovaná v původním stavu. Všechny tyto vícepráce nejen prodloužily dobu rekonstrukce, zároveň navýšily její cenu z 92 na 108,4 milionu korun. Dle platné smlouvy firma poskytuje na stavební práce záruku 60 měsíců, na technologie 24 měsíců.