PRAHA 6 PŘIPOMÍNÁ 96. VÝROČNÍ VZNIKU SAMOSTATNÉ ČSR

V úterý 28. října 2014 se před Skleněným palácem uskutečnilo slavnostní shromáždění k 96. výročí vzniku samostatného československého státu. Společně s Marií Kousalíkovou, starostkou městské části Praha 6 s projevy vystoupili také zástupci Parlamentu ČR, Armády ČR, ministerstva obrany a České obce legionářské a další hosté.

Až do 5. 11. 2014 je ve Skleněném paláci k vidění pro veřejnost výstava „Světová válka a naše revoluce“, která byla vytvořena ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha.

DOKUMENT: Projev Marie Kousalíkové, starostky:

Přátelé, dámy a pánové, milí hosté,

je šťastný člověk a jsou šťastná pokolení těch, kteří zažijí uskutečnění svých snů. Jsou hrdí a šťastní ti, kteří pro uskutečnění svých snů přiložili ruku k dílu, nebo mohli přinést vlastní oběť, aby se sen stal skutečností.

Takové bylo pokolení našich dědů, kteří po několik generací snili o vlastní státnosti, o možnosti rozhodovat si o vlastních věcech sami, o možnosti žít spravedlivě a v pravdě. Jako každý sen byl i sen o vlastní státnosti plný obrazných symbolů, které sen převáděly k vědomí, a vědomí pak vyvolávalo skutky, které sen přiváděly v realitu.

Po mnoho generací pak symboly snů se staly zhmotněním tužeb, předmětem úcty a ochrany, nositelem historického povědomí. Červená, modrá a bílá barva trikolóry, vlajka s modrým klínem, lipový list, sloky hymny, husitská pavéza a dvouocasý lev se mezi dvěma světovými válkami staly pro občany státu pevným kořenem jejich života, stejně jako hraniční hory, stejně jako pevné milníky naší slavné historie.

Státní znak, lipová ratolest a do srdcí všech Čechů vryté přesvědčení, že „pravda vítězí“, to vše představuje naše ztotožnění se zemí, kterou si naši dědové a otcové vysnili a tento sen přeměnili ve skutečnost.

Tak, jak tomu bývá i v lidském životě, na své sny často zapomínáme, opouštíme jejich mnohdy slastnou náruč. Ale beze snů a jejich symbolů se stává náš život surovější, příliš praktický a účelový, často bez radosti a zadostiučinění.
Jsem přesvědčena, že i proto si musíme 28. říjen 1918 stále připomínat. Pro generace před námi byl jedním z nejvýznamnějších symbolů jejich existence a svátků života. Naši předkové uctívali a chovali ve vážnosti vše, co symbolizovalo nabytou svobodu, státnost a demokracii.

Dokud to ještě jde, chraňme si své sny a jejich symboly. Jen tak naše srdce neokorají, naše duše nezhrubnou, naše mysl neumdlí.

Uskutečněné sny generací před námi musíme stále připomínat, abychom věděli, že symboly nejsou loga, že červená barva naší trikolóry nemá nic společného se Santa Clausem, že lev v našem znaku není bankovním logem, že lípa není propagací ekologie, ale výrazem vysokých mravních a historických hodnot českého národa, synonymem pojmů jako vlastenectví, odvaha, přesvědčení.
Važme si snů našich předků, protože vlajka, prapor, znak, hymna, to není zboží zpeněžitelné při sportovních utkáních, to není znak klubové příslušnosti. Jsou to symboly, které vyprávějí o dobách ohrožení, ponížení a poroby - stejně jako jsou posvátným symbolem statečnosti, víry, odhodlání i prolité krve těch, kteří za právo, demokracii a úctu člověka k člověku bojovali.

Tato republika si stále ještě zaslouží, abychom jí projevovali úctu. Není dokonalá, stejně jako nebyla dokonalá první republika, stejně jako nebude dokonalá ta, v níž budou žít naši vnuci. Ale na nás záleží, zda budou vnuci stát v podobné chvíli na silných, pevných a sebevědomých nohách.

Dámy a pánové, Světová válka a naše revoluce je název nejen naší výstavy k uctění nejvýznamnějšího dne, dne státnosti naší země. Název jsme převzali z několikasvazkových vzpomínek a úvah z bojů za svobodu národa od Edvarda Beneše. Tato výstava autenticky ukazuje právě to, o čem jsem hovořila, jak sen o vlastní státnosti se stává skutečností.

Eduard Beneš na pohřbu Tomáš Garrigua Masaryka pronesl: „Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Snad se na mne nerozhněvá ani on ani Vy, když k zahájení této výstavy použiji parafráze a řeknu, že odkazu naší svobodné státnosti, kterou naši předkové vložili do našich rukou, věrni zůstáváme.

Děkuji za pozornost.

Dne 28.října roku 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny.

Historické souvislosti

Václavské náměstí 28.10.1918 Většina české společnosti nikdy nepřijala rakousko-uherský stát za svůj. Vyhlášením první světové války roku 1914 došlo k odsunutí národnostní otázky ve smíšeném Rakousko-Uhersku do pozadí. Počáteční snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena represemi a tak se česká politika víceméně odmlčela. Jedinou skutečnou "válku proti centrálním mocnostem" vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Masarykem a úzký kroužek příznivců, kteří pod vedení Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé.

28.říjen 1918 - dav u Národního divadla V průběhu roku 1916 sestavili T. G. Masaryk, Edvard Beneš a M. R. Štefánik pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli v československých zahraničních legiích, které se nejvýrazněji uplatnily na ruské jihozápadní frontě v létě 1917 při bitvě u Zborova. České veřejné mínění radikalizovalo teprve až na počátku roku 1917. Velký vliv na tuto situaci měl tzv. Manifest českých spisovatelů, který v květnu koncipoval básník, dramaturg Národního divadla a člen Mafie Jaroslav Kvapil. Domácí politici se objevili na scéně až při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Deklarací byl zahájen společný postup za osamostatnění doma i v zahraničí.

Odstraňování německých nápisů V rámci vyhlášení a udržení samostatnosti bylo jednou z nejpalčivějších otázek zásobování rakouských vojsk vývozem potravin z Česka. Intenzivně se tím zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly, která se snažila zatajit a udržet doma co největší množství zásob. V reakci na tuto krizovou situaci byla vyhlášena na 14. října 1918 generální stávka a v městě Písek byl rozšířen leták vyhlašující vznik republiky. Během převratu byly strhány symboly mocnářství a ve městě zavlály trikolóry. Ještě téhož dne ale bylo vyhlášení republiky odloženo, revoluční dav se rozprchl a do města byl přidělen oddíl uherských vojáků. Monarchie vydržela dalších 14 dnů.

Dne 28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Na večer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.

Do předsednictva Národního výboru byli zvoleni Vavro Šrobár, Alois Rašín, František Soukup, Antonín Švehla a Jiří Stříbrný.

Rozloha První republiky Dva týdny před koncem války tak vznikla tzv. "První republika", což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku Mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod.

Jaké byly další osudy "mužů 28. října"?

Alois Rašín Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár - tato jména spojuje jedno datum: 28. říjen. Tito politici stáli v roce 1918 v čele převratu, jehož výsledkem byl vznik Československa. ... Pokračování