Okupace Prahy 6 v roce 1968

V sovětských plánech okupace hrálo hlavní roli ruzyňské letiště. Ještě v průběhu večera 20. srpna 1968 dosedlo na místní ranvej několik sovětských leteckých speciálů s početnou skupinou civilistů, kteří měli zajistit přistání kompletního invazního výsadku a ve městě plnit úkoly k přípravě invaze. Ve 23:35 zahájila skupina příslušníku StB akci k zajištění ruzyňského letiště pro přílet sovětských výsadkářů. 

 

Zhruba ve dvě hodiny ráno začaly na ruzyňském letišti přistávat první jednotky 7. gardové výsadkové divize pod velením generálmajora Gorelova. Výsadkáři bleskově obsadili letištní budovy, v nichž zajali všechny přítomné včetně svých československých pomocníků z StB. Další oddíly se přesunuly do města, kde mezi třetí a pátou hodinou ranní obsadily budovy Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Úřadu předsednictva vlády ČSSR, Generálního štábu Čs. lidové armády a dvou ministerstev – vnitra a národní obrany.

 

Dopoledne se na Ruzyni vysadili první příslušníci bulharského 22. dělostřeleckého pluku. Převzali od sovětských vojáků ostrahu letiště a získali tím svůj podíl na okupaci Prahy 6. V zákopech kolem přistávacích ploch zůstali bulharští vojáci v plné bojové pohotovosti až do 11. září, kdy se přesunuli do okolí Nebušic. Obsazeny nebo obklíčeny byly také další objekty na území Prahy 6 patřící československé armádě a dalším bezpečnostním složkám. Přísně střeženo bylo i okolí Pražského hradu. V ulicích se pohybovaly sovětské hlídky a v okrajových částech vznikla provizorní vojenská ležení. 

 

Situace v Praze 6 byla výrazně klidnější než v centru Prahy, kde protesty proti okupaci probíhaly nejintenzivněji. K největším střetům neozbrojených československých občanů s okupanty docházelo v okolí budovy Československého rozhlasu na Vinohradech v Praze 2. Výsledkem bylo 16 mrtvých v okolí rozhlasu a desítky vážně zraněných. Dva ze zabitých, osmnáctiletý Ivan Laita a jednadvacetiletý Milan Kadlec, byli občané Prahy 6. 

 

Na silnicích se sovětští řidiči během přesunu vojsk chovali naprosto bezohledně. Nedaleko Prahy mezi obcemi Svárov a Dolní Podkozí srazil sovětský obrněný vůz osmatřicetiletého Otto Trousila z Prahy 6, který svým zraněním na místě podlehl. Viník z místa nehody ujel, aniž by se pokusil umírajícímu jakkoli pomoci. 

 

V Praze 6 se také střílelo. Sovětští a bulharští vojáci většinou pálili do vzduchu, aby zastrašili československé civilisty. Zejména v prvních dnech okupace však občas mířili i přímo na lidi. Terčem střelby se stávaly hlavně osoby, které porušily zákaz nočního vycházení. Díky tmě se jim většinou podařilo vyváznout bez zranění. Takové štěstí neměl šestatřicetiletý Jan Jenšovský z Kunratic, po němž ve večerních hodinách prvního dne okupace z neznámých důvodů střílela sovětská hlídka. Byl zasažen do břicha a o několik dnů později svým zraněním podlehl.