GALERIE CHODNÍK: POUTNÍ CESTA ZE STRAHOVA DO HÁJKU

Městská část Praha 6 ve spolupráci s fotografem Mílou Křížkem a spolkem Poutní cesta Hájek připravila výstavu Poutní cesta do Hájku.

Slavnostní vernisáž výstavy proběhne v Galerii Chodník ve Skleněném paláci na náměstí Svobody v Praze 6 ve čtvrtek 6. 11. 2014 od 16:00 hodin.

Vstup na výstavu je zdarma a bude v prostorách Skleněného paláce od 7. 11. 2014 do 2. 12. 2014.

 

www.poutnicestahajek.cz

Hlavní foto

zdroj: Wikipedia

Poutní cesta od pražské Lorety do Hájku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 
Skočit na: Navigace, Hledání
 
Dochovaná 1. kaple v ulici Gymnastická, poblíž hotelu Pyramida
 
Dochovaná 10. kaple v Jivinách.

Hájecká cesta byla mariánsko-františkánská poutní cesta o délce asi 14 km, která spojovala Pražskou Loretu na Hradčanech s Loretou ve františkánském klášteře Hájek, který se nachází na území obce Červený Újezd nedaleko Unhoště.

Cesta vychází od Lorety, první kaplička je u Dlabačova, pak cesta vedla dnes již zastavěným územím Břevnova k Ladronce (nad údolím Motolského potoka), od Bílé hory až po Hostivici pak kopíruje trasu současné komunikace vedené z Prahy na Karlovy Vary (Karlovarská ulice, silnice I/6). Odsud pak je cesta vedena polem přes Litovice až k Hájku. Původně ji lemovalo 20 výklenkových kapliček, z nichž se dochovalo 11.

 

 

Historie

V letech 16231625 vybudoval v hájku (vysázeném roku 1589 Gothardem Florianem Žďárským) Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru loretánskou kapličku jako poděkování za narození dědice. Brzy se stala cílem poutí, a proto byla v roce 1630 byla přestavěna a rozšířena. V roce 1659 zde byl (umístěním 4 mnichů) založen a v následujících letech vybudován klášter. V roce 1699 byla kolem hájku postavena ohrada. Kolem roku 1722 podle zápisů arcibiskupské kanceláře navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60 000 poutníků.

V letech 1720–1726 bylo na náklady donátorů vystavěno 20 kaplí podél poutní cesty (v rozestupu asi 600 až 1100 metrů). Donátoři přispěli 200 zlatých na výstavbu jedné kaple a 20 zlatých na údržbu. Takto přispěli například Karel Joachim Breda, hrabě František Josef Černín, hrabě Antonín Jan Nostic, kníže z Lobkovic a Magistrát Starého města pražského. Na výstavbě se podíleli zednický mistr František Fortin (50 zlatých za kapli), který byl i projektantem stavby, kameník Herstoff či Herrstorff (70 zlatých za kapli) a pražský malíř a fortifikační inženýr Jan Schor (1686–1787 (30 zlatých za kapli),[1] autor výzdoby.

Výklenkové kaple byly hranolovité hmotné vyzdívky, vpředu s pilastry a ořímsovaným trojbokým štítem, na vrcholu mají kříž a po stranách kamenné podstavce s kulemi. Uvnitř na omítce měly půlené malby, přičemž v horní poloviny byly výjevy ze života Panny Marie, v dolní polovině ze života svatého Františka a doplňoval je latinský nápis ve formě elegických distich. Mezi výklenkem a římsou byl znak donátora.

První kompletní rekonstrukce všech staveb podél cesty proběhla v letech 17511752. Druhá rekonstrukce včetně restaurace maleb byla provedena v letech 17731774. Poté Josef II. zrušil příslušnou nadaci a kapličky začaly chátrat.

V letech 1899–1900 bylo opraveno 14 kaplí, které se do té doby dochovaly, avšak sama cesta už v některých částech byla přerušená novou zástavbou. Při této rekonstrukci byly zaniklé freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích, které namaloval pražský malíř Josef Scheiwl.

Zánik původní cesty pokračoval i v průběhu 20. století. Do roku 2001 se z původních 20 dochovalo 9 výklenkových kaplí na území Prahy a 2 mimo území Prahy. V roce 1999 akademický sochař Jan Turský z iniciativy spolku Hostivít započal obnovu 19. kaplí. V roce 1998 se městská část Praha 6 rozhodla zrekonstruovat 5 kaplí na svém území, což se jí podařilo v letech 2000–2001. Dne 18. prosince 2001 byla za přítomnosti tehdejšího starosty Prahy 6 Pavla Béma, břevnovského převora Prokopa Siostrzonka, restaurátora kaple ak. mal. Petra Hampla a dalších osobností slavnostně odhalena rekonstruovaná 1. kaple na Dlabačově.[2]

Popis cesty

Od Pražské Lorety cesta vedla po trasách dnešních ulic Pohořelec, Dlabačov, Gymnastická, Za Strahovem, U Ladronky. Přes dnešní ulici Tomanovu pokračovala přímo ve směru nynější stezky kolem Ladronky, a navazuje krátký úsek překrytý částí dnešní Podbělohorské ulice. Od křižovatky s Kukulovou směrem k Malému Břevnovu pokračovala cesta zhruba v dosavadním směru úsekem, kterým dnes vedou jen nevýrazné pěšiny. Přes Malý Břevnov procházela zhruba ve stopě dnešních ulic Bolívarova, Na břevnovské pláni, U boroviček a Karlovarská. Dále procházela po trase dnešní výpadovky (Karlovarská, Čsl. armády) až do Hostivice, přičemž přes mimoúrovňovou křižovatku Řepy samozřejmě v původní trase (tedy zhruba po dnešní ulici Na Hůrce). Z Hostivice pokračovala po dnešní Litovické ulici až do Litovic, dále po dnešní ulici U Sušičky. Závěrečný úsek polní cesty je dosud zachován v původní trase. Cesta mezi 18. kaplí a Hájkem byla ve druhé polovině 20. století rozorána, v letech 1999–2000 ji spolek Hostivít ve spolupráci s městem Hostivice vyměřil, obnovil a vysázel kolem ní lipovou alej.

Kaple

 
Dochovaná a zrekonstruovaná 4. kaple v parku Ladronka
 
Opravená 8. kaple přesunutá od frekventované Karlovarské ulice ke klášteru benediktinek
 
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Litovicích nepatří k původní řadě kapliček, ale byla při trase poutní cesty postavena kolem roku 1815.[3]

Kaple jsou číslovány od I. do XX., číslo I. je Praze nejblíže. Stejně jsou kaple číslovány v obou dochovaných Pamětních knihách z Hájku.

Pražská Loreta, Kostel Narození Páně (Praha) (50°5′21″ s. š., 14°23′30″ v. d.)

  • I. kaple Dochovaná kaple, Břevnov, Dlabačov, Gymnastická ul. (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001; restaurovány i zachovalé části původní výmalby a latinské nápisy). Na kapličce byla vyobrazen Hájek a nad ní dva andělé nesoucí loretánský domek, po stranách sv. František a sv. Antonín. Donátorem byl arcibiskup Ferdinand hrabě Khüenburg. (50°5′6″ s. š., 14°22′52″ v. d.)
  • II. kaple Již nedochovaná kaple u křižovatky ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou. Donátorem byl hrabě z Vrtby, nejvyšší purkrabí království Českého. (50°4′56″ s. š., 14°22′34″ v. d.)
  • III. kaple Dochovaná kaple, Břevnov, u křiž. U Ladronky – Kocourova (rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001). Donátorem byl Antonín Jan hrabě Nostic, nejvyšší hofmistr. (50°4′53″ s. š., 14°22′ v. d.)
  • IV. kaple Dochovaná kaple, Břevnov, Ladronka (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001). Donátorem byl Josef hrabě z Valdštýna, nejvyšší maršálek, a jeho manželka. (50°4′45″ s. š., 14°21′29″ v. d.)
  • V. kaple Dochovaná kaple, Břevnov, Vypich / Šafránka (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001). Donátorem byl hrabě Jan Arnošt Antonín Schaffgotsche, královský místodržitel, a jeho manželka. (50°4′40″ s. š., 14°20′51″ v. d.)
  • VI. kaple Dochovaná kaple, Břevnov, Malý Břevnov, Bolívarova (rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001). Donátorem byl František Josef hrabě Černín, královský místodržící. (50°4′35″ s. š., 14°20′18″ v. d.)
  • VII. kaple Již nedochovaná kaple u Bělohorské ulice poblíž bělohorského hostince. Donátorem byl hrabě František Josef Schlik a jeho manželka. (50°4′30″ s. š., 14°19′31″ v. d.)
  • VIII. kaple Dochovaná, opravená kaple původně stála u Karlovarské ulice v Předních Jivinách, na hranici Řep a Ruzyně (50°4′33″ s. š., 14°18′51″ v. d.); v roce 2009 byla přemístěna na klidnější místo ke klášteru benediktinek[4] Donátorem byl hrabě Jan Filip ze Sikingenu, polní maršálek a velitel Pražský, a jeho manželka. (50°4′33″ s. š., 14°19′15″ v. d.)
  • IX. kaple Již nedochovaná kaple v Jivinách u křižovatky Karlovarské a Drnovské ulice. Není zakreslena na mapě bývalého Pozemkového katastru z r.1928, zanikla před tímto datem. Donátorem byl opět nejvyšší hofmistr Antonín Jan hrabě Nostic. (50°4′37″ s. š., 14°18′15″ v. d.)
  • X. kaple Dochovaná, opravená kaple v Zadních Jivinách na hranici Řep a Ruzyně, na východní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy (Pražský okruh), u odbočení ulice Na Hůrce. Donátorem byl opět František Josef hrabě Černín a jeho manželka. (50°4′37″ s. š., 14°17′44″ v. d.)
  • XI. kaple Dochovaná, přemístěná kaple na hranici Hostivice a Ruzyně, na západní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy (Pražský okruh), u odbočení ulice Na Hůrce. Donátory byli hrabě František Karel z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí království českého, a Jan Filip z Clary-Aldringen, královský místodržící. Pravděpodobně jde o repliku, jediná je z cihel a donedávna byla, jako jediná, orientována k severu, nyní je však opravena a otočena zpět k jihu. (50°4′41″ s. š., 14°17′11″ v. d.)
  • XII. kaple Dochovaná, neopravená kaple u ul. Čsl. armády v Hostivici v úrovni západního konce retenční nádrže Strnad. Donátorem byl královský místodržící Josef František z Goltze. Zdivo bylo zatím jen ošetřeno přípravkem, který má zpomalit chátrání způsobované bezprostřední blízkostí frekventované silnice. (50°4′44″ s. š., 14°16′33″ v. d.)
  • XIII. kaple Již nedochovaná kaple u železničního mostu přes ulici Čsl. armády v Hostivici. Byla zbořena v 50. letech 20. století. Donátor není znám. (50°4′46″ s. š., 14°15′56″ v. d.)
  • XIV. kaple Již nedochovaná kaple u Litovické ulice poblíž hlavní křižovatky v Hostivici, před dnešním domem č. p. 669. Donátorem byl magistrát Starého města pražského. Byla zbořena roku 1878 a materiál byl použit na stavbu mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace byly nalezeny zbytky základů kaple, což svědčí o tom, že padla za oběť rozšiřování hostivicko-litovické cesty. Je však zakreslena na mapě bývalého Pozemkového katastru z r.1928. (50°4′53″ s. š., 14°15′7″ v. d.)
  • XV. kaple Již nedochovaná kaple v Hostivici, na křižovatce u Litovic (Litovická – Sportovců), severně od Litovického rybníka. Donátorem byla velkovévodkyně toskánská Anna Marie Františka, pozdější majitelka Hostivice. Kaple zanikla v 19. století, pravděpodobně také kvůli rozšiřování cesty. (50°4′42″ s. š., 14°14′34″ v. d.)
  • XVI. kaple Již nedochovaná kaple v Litovicích na rozcestí u železničního přejezdu blízko zastávky Hostivice-Litovice. Donátorem byl hrabě František Arnošt z Valdštejna s manželkou. Kaple je zakreslena v mapě bývalého Pozemkového katastru z r.1928 před železničním přejezdem vlevo. (50°4′31″ s. š., 14°13′37″ v. d.)
  • XVII. kaple Již nedochovaná kaple u Litovic, západně od areálu firem Selekta (čistírna osiv) a Top Umwelt. Donátorem byl kníže z Lobkovic. Spadla v 50. letech 20. století z důvodu dlouhodobé zchátralosti, základy byly odstraněny. (50°4′26″ s. š., 14°13′6″ v. d.)
  • XVIII. kaple Zbytky kaple mezi Litovicemi a Hájkem, u ohybu dochované části cesty, v katastrálním území Litovice. Donátorem byl hrabě František Damian ze Šternberka. Kaple se zřítila v 80. letech 20. století a dosud z ní zbyla dolní část. V nejbližší době se však chystá její obnova. (50°4′22″ s. š., 14°12′30″ v. d.)
  • XIX. kaple Dochovaná a opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty, v katastrálním území Litovice. Donátorem byl hrabě Karel Jáchym z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství včetně Hostivice a Litovic, a jeho manželka. Tato kaple byla v roce 1999 obnovená jako první.(50°4′12″ s. š., 14°12′5″ v. d.)
  • XX. kaple Dochovaná a opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty, na hranici katastrálních území Chýně a Červený Újezd. Původně byl ve výklenku obraz Korunování P. Marie a sv. Františka. Donátorem byl také hrabě Karel Joachim z Bredy. Tato kaple byla obnovená v roce 2000.(50°4′5″ s. š., 14°11′32″ v. d.)

Klášter Hájek, Loretánská kaple Panny Marie (50°4′10″ s. š., 14°11′8″ v. d.)

Odkazy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Skočit nahoru Pamětní knihy klášterní A, str. 171
  2. Skočit nahoru Poutní cesta z Lorety do Hájku obnovena, web Prahy 6, 18. 12. 2001
  3. Skočit nahoru Jiří Kučera: Litovická kaple, Hostivické památky, listopad 2005
  4. Skočit nahoru POUTNÍ CESTA PRAHA - HÁJEK [online]. Sdružení Tejnka, [cit. 2012-08-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Pergl: Poutní cesta do Hájku, In: Hostivice 1998, sborník o přírodě, památkách a historii města, 2. vydání, ČSPO Hostivice, 1999
  • Střední Čechy a Praha 1 : 20 000, mapa z nakl. Žaket, Praha-Řepy, 2005, ISBN 80-7233-202-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]