V rámci stavby městského okruhu ve stopě Blanka bylo na roh ulice Na Octárně a U laboratoře postaveno výdechové těleso ve tvaru betonového válce 25 metrů vysoké a o průměru 9 metrů.
Toto těleso válce, původně spočítané vzduchotechniky na výšku 15 metrů, bylo na přání občanů o 10 metrů zvýšeno. Tímto se za nesouhlasu památkových orgánů výrazně propsalo do horizontu Střešovic a upozornilo na nutnost řešit dále vlastní pojednání tohoto tělesa. Hlavní město Praha jako investor vybralo na základě výtvarné soutěže návrh výtvarníků vedených F. Diazem na opláštění a výtvarné zpracování celého tělesa. S tímto řešením nesouhlasili na straně jedné občané, kteří vytýkali řešení málo zeleně, na straně druhé pak MČ Praha 6, která si kladla otázku, zda nový prostor s betonovým válcem nelze začlenit do systému veřejných prostor městského parteru. Z těchto důvodů došlo k dohodě s městem o možnosti zpracování nového návrhu na řešení vzhledu betonového válce a to již s možností zapojení prostor parteru a příslušných ulic do řešení.
Na základě této dohody vyhlásila městská část Praha 6 veřejnou ideovou anonymní soutěž na pojednání válcového tělesa a souvisejících prostor. Z protokolu poroty uvádíme celkové hodnocení a hodnocení návrhů, které se dostaly do 3. kola.
Celkové hodnocení:
Soutěž byla vypsána jako ideová, to znamená, že jejím úkolem bylo nalézt nejvhodnější variantu využití předmětného prostoru v rámci městského parteru a zapojení objektu výdechu MO do kontextu okolí. Soutěže se zúčastnilo 59 soutěžících (eventuálně týmů) profesionálů i amatérské veřejnosti. Z pozice oslovení veřejnosti splnila soutěž svůj účel.
Původní představa výtvarného pojednání výdechového objektu jako uměleckého díla bez práce s prostorem byla touto soutěží překonána. Potvrzen byl naopak záměr zapojení tohoto místa do struktury veřejných prostranství, zklidnění (dnes již zaslepené) ulice Nad Octárnou a doplnění parteru městským mobiliářem. Otázkou je volba možnosti využití vlastního tělesa výdech MO. Nejčastější doporučované funkce byly nosiče pro vyhlídkovou plošinu, horolezecké stěny či doplnění o samostatný artefakt (hodiny či periskop, možnost městské knihovny či vertikálního bludiště je již za hranou reálna).
Neopomenutelnou skutečností je zapojení zeleně do parteru eventuálně i do větší části či celého objektu výdechu MO. Zatímco dokomponování parteru zeleně, doplnění stromových alejí při ulicích a případné střední patro keřů v parteru je bez diskusí, otázkou zůstává rozsah a forma zapojení popínavé zeleně na vlastní výdech MO a její koncipování i s ohledem na reálnost a provozuschopnost.
V tomto směru také postupovala porota při hodnocení vlastní soutěže.
Hodnocení návrhu 23:
Téměř pietní řešení, některými členy poroty dokonce označeno za funerální. Přesto kultivované. Lavice, pítko, místo k odpočinku. Optické a pocitové oddělení od okolí pomocí sloupořadí. Mírné rozpaky tvořily hodiny, autory správně označené za nefunkční – vidět je vždy pouze poloviny ciferníku.
Hodnocení návrhu 39:
Jeden z několika návrhů, které na výdech umísťují horolezeckou stěnu. Správně akcentuje, že nosná konstrukce je tu připravena zdarma a je možné ji využít. Dechberoucí výhled z vrcholu výdechu nabízí za odměnu tomu, kdo sem dokáže vylézt. Podle poroty šlo o nejlepšího zástupce této kategorie, včetně jednoduchého a pochopitelného zázemí, rozděleného do dvou částí – piju a lezu.
Hodnocení návrhu 42:
Na vítězi se porota shodla jednomyslně. Mezi architekty bývá často citován výrok Franka Lloyda Wrighta, který zní přibližně takto: lékař, může své chyby pohřbít, architekt může svému klientovi maximálně poradit, aby nechal fasády porůst zelení. Z toho pak často vyvozují, že jakýkoliv projekt, jehož fasáda je zelená, je návrh, který má zakrýt autorovu neschopnost vyřešit problém jinak. V soutěži se objevila dobrá polovina návrhů s tímto přístupem. Tento však byl výjimečný kvalitou zpracování parteru a především budovy zázemí, která chytře využívá terénního zlomu a situaci zjednodušuje. Porota doporučuje vyhlašovateli pokračovat na rozpracování tohoto návrhu, přestože obsahuje některé technické nejasnosti (nemožnost vjezdu na sousední zahradu, příliš příkré schodiště rozhledny).
Hodnocení návrhu 44:
Mnoho návrhů pracuje s vyhlídkou, která je v tomto místě skutečně ojedinělá. Tento návrh se rozhodl, že ji zprostředkuje všem kolemjdoucím, tedy i těm, kteří by nedokázali vystoupat nahoru po schodech. Nápad je to zajímavý, porota má ovšem vážné pochybnosti o smyslu a významu takto zprostředkovaného zážitku.
Hodnocení návrhu 52:
Snad jediný návrh, který se pokusil pracovat nejen s formou výdechu, ale s jeho skutečnou funkcí. Tedy jako s místem, skrze které bude proudit vzduch (bez ohledu na to jak intenzivně a jak často). Za to si vysloužil zvláštní cenu poroty v podobě čestného uznání.
Všechny soutěžní návrhy budou vystaveny v obecní galerii Chodník ve Skleněném paláci od poloviny října do konce listopadu.
