Prapočátky historie STK leží v roce 1705, kdy válečný veterán Christian Josef Willenberg napsal císaři Josefu I. dopis, že by byl ochoten za doživotní rentu vyučovat inženýrskému umění. Profesura inženýrství byla zřízena dekretem českých stavů z 9. listopadu 1717 s platností od 1. ledna 1718 za účelem výuky "vojenských dovedností", zejména stavby opevnění. Tímto dekretem byl Willenberg jmenován profesorem inženýrství na Stavovské inženýrské škole a dostal 300 zlatých "jednou provždy" na nákup knih a učebních pomůcek. To se považuje za vznik knihovny. Knihy, o nichž se dá předpokládat, že patřily do této počáteční sbírky, uchovává STK ve svých fondech dosud.
Dekret určil Willenbergovi 12 žáků, které byl povinen vyučovat ve svém bytě na Malé Straně, kde měl rovněž uchovávat knihy a učební pomůcky. V roce 1720 se Willenberg přestěhoval i se sbírkou knih na Staré Město. Významného pokroku dosáhla škola po značném rozšíření žáků ve druhé polovině 18. století za třetího profesora Franze Leonharda Hergeta (1741-1800). Ten vyučoval a pečoval o sbírku knih ve svých bytech, nejprve v Týnské ulici, pak na Kozím plácku a v domě na rohu Staroměstského náměstí a Melantrichovy. Herget také změnil orientace školy i sbírky knih z vojenského inženýrství na civilní.
V letech 1777-1786 sídlila škola i knihovna v Klementinu, v roce 1786 se přestěhovala do tzv. svatováclavského semináře v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici na Starém Městě. Zde sídlila knihovna - od roku 1879 jako Knihovna vysokých škol technických (KVŠT) - jako součást polytechnických vyučovacích ústavů, předchůdců dnešního ČVUT, do roku 1935, kdy se odstěhovala do východního křídla Klementina. Nynější název má knihovna od roku 1960.
V roce 1806 měla knihovna sbírku 600 až 1700 svazků, do podoby klasické knihovny se fondy podařilo zformovat až v roce 1831, kdy zakladatel Královského českého stavovského technického učiliště František Josef Gerstner pověřil péčí o sbírku adjunkta na oboru chemie Karla Josepha Napoleona Ballinga, pozdějšího profesora chemie. Ten vytvořil základní vrstvu fondu knihovny v pěti oborových skupinách: matematika, stavebnictví, chemie, mechanika a vojenství.
Před rokem 1935 řídil přestavbu křídla pro technickou knihovnu Klementina architekt Ladislav Machoň velmi radikálně: od průjezdu z Mariánského náměstí byl celý trakt podél Seminářské uličky vybourán, zůstaly stát pouze obvodové zdi a do nich byl vestavěn betonový skelet. Výhodou bylo to, že tady na svou dobu vznikla knihovna moderní, vybavená telefony a potrubní poštou. Zásluhu na tom měl i Antonín Moucha, který stál v jejím čele v letech 1914-1945. Patra byla propojena zázrakem techniky - horizontálně-vertikálním mechanickým dopravníkem, který bohužel po válce, když přestal fungovat, už nikdo neuměl opravit.
Klementinum ale postupně přestalo stačit nárokům STK, proto v lednu 2001 proběhla architektonická soutěž na budovu Národní technické knihovny v areálu vysokých škol v Praze 6 - Dejvicích. Výstavba nové budovy knihovny začala v říjnu 2006, náklady mají přesáhnout dvě miliardy korun.
Nová knihovna má nabídnout pod jednou střechou fond STK (přes 1,2 milionu svazků) a část fondů knihoven ČVUT (přes půl milionu svazků) a Ústřední knihovny VŠCHT. K nim se má ještě připojit pobočka Městské knihovny v Praze 6. První čtenáře by knihovna měla přivítat v zimním semestru 2009. Knihovna nabídne 1200 čtenářských míst, z toho více než 600 vybavených počítači.
(podle ČTK, autor: R. Míka)
Související články ZDE
Videozáznam ZDE
