Perníkový Betlém zavoní u sv. Matěje

V roce 1972 se paní Helena Horálková chtěla odměnit faráři v kostele sv. Matěje nad pražským Šáreckým údolím za péči, kterou věnoval její matce. Upekla perníkový betlém, nazdobila a přinesla na faru. Asi netušila, jakou tradici právě zakládá.
Hlavní foto

Psal se rok 1972, republika se nacházela v období nástupu tvrdé normalizace a křesťanské tradice, včetně té vánoční, byly přinejmenším opomíjeny, někdy potlačovány. V kostelíčku svatého Matěje právě začínal svou kněžskou činnost aktivní páter Machač, který zaopatřoval maminku akademické malířky Helenky Horálkové. Ta mu z vděčnosti přinesla pár napečených nádherných perníkových figurek, prý ať je rozdá ministrantům po mši svaté.

„Nějakou dobu před Vánocemi 1972 přinesla paní Helena Horálková krabici od bot a řekla: Tady máte něco pro ministranty na Vánoce. Ale protože v takovém frmolu nebyl čas se na to podívat, tak jsem krabici někam položil. Až když přišly Vánoce, tak jsem si na ni vzpomněl, otevřel ji a s úžasem jsem zjistil, že je tam asi 30 krásných perníkových, malovaných figurek – svatá rodina, tři králové, ně jaká zvířátka,“ vzpomínal v jednom rozhovoru nyní již zesnulý otec Machač.

Jesličky se mu tak zalíbily, že je místo ministrantům dal vystavit v kostele, což mělo takový úspěch, že další roky se tento nenápadný dárek rozrostl do úchvatných rozměrů. V době největší slávy měly jesličky přes 300 figurek zdobených kroji ze všech koutů naší země a fronty na výstavu sahaly až ke dveřím na hřbitov. To, co paní Helena Horálková vytvářela, bylo spíš umělecké dílo. Během roku jezdila po Čechách i Moravě a studovala kroje. Pak si vytvořila takový svůj katalog, takže figurky byly správně česko-moravsky nazdobeny.

Od října do Vánoc pekla perník, měla na něj speciální recept, a malovala. Paní Horálková byla známá už jen jako „Perníková Helenka“ a páter Machač se do srdcí všech zapsal jako věčně optimistický kněz přinášející naději i do těžkých životních situací. K výstavě přibyly postupem času i další betlémy: sádrový, plátěný, keramický a dřevěný otočný pana Votruby.

„Zároveň se snažíme vystavit i co největší množství betlémů, které byly za 30 let tradice nasbírány, aby se návštěvníci našeho kostelíčka mohli v době vánoční nechat unést krásnou vůní, pohledem na výsledky šikovných rukou, které s láskou vyráběly všechny postavičky a na posvátném místě se v klidu se Třemi králi poklonit malému Jezulátku,“ říká Pavel Škopek od sv. Matěje.

Současná podoba perníkových jesliček je dílem učně paní Horálkové – Daniela Zítky, který peče a zdobí betlém od roku 2002.

„Vždycky s Helenkou kolem těch jesliček chodil a hodně si o nich povídali. Okoukal, když figurky malovala, a začal péct on,“ vzpomínal Jan Machač.

Perníkové jesličky v kostele sv. Matěje:
6., 12., 13., 19. a 20. 12. od 14 – 18 hod.

Od 28. 12. 2009 do 7. 2. 2010:
pondělí – pátek zavřeno
sobota a neděle 14 – 18 hod.

O svátcích:
24. 12. 9 – 16 hod.
25. – 27. 12. 11 – 18 hod.
31. 12. 11 – 18 hod.
1. 1. 11 – 18 hod.


Jak na to?

"Nejde o tajemství," říká Daniel Zítka o receptu na perník:
- 14 dkg hladké mouky
- 14 dkg žitné mouky
- 21 dkg moučkového cukru
- 2 vejce
- 7 dkg medu
- 2 lžíce perníkového koření

Zadělá se husté těsto, nechá do druhého dne uležet, pak se vyválí placka a vykrajují figurky, peče se při 180°C 10 - 15 minut, než začne hnědnout.

Koření: badyán, tymián, anýz, zázvor, koriandr, fenykl, kardamon, hodně skořice pro barvu i vůni a také vanilka

Zdobení:

Bílá poleva
- 14 - 16 dkg moučkového cukru, který se dvakrát proseje přes jemné plátno (položím je na velké sítko a rukou jezdím po ploše až cukr propadne)
- 1 vaječný bílek - citrónová šťáva (dodává lesk a vybělí, lze použít šťávu z "citrónku", který koupíme v obchodě) doplňuje se potravinářskými barvami

Žlutá poleva
- 1 žloutek
- 8 - 10 dkg prosetého cukru
- pár kapek pomerančové šťávy

Čokoládová poleva
- 3 dkg másla
- 3 dkg kakaa máslo se rozpustí, vmíchá se kakao a utře s bílkem a 10 dkg moučkového cukru už bez citrónové šťávy.


(podle HN a čas. Šestka)

Související články

Dnešní park Lázaro Cárdenase del Río má relativně bohatou historii. Vznikl jako součást zeleného pásu Dejvic a Bubenče, na základě regulační studie z 20. let 20. století. Posléze byla východní část tohoto pásu přejmenována na Náměstí Interbrigády a v 70. letech minulého století se stala jakýmsi „odkladištěm“ jinde neumístěných soch a pomníků. Byly zde umístěny sochy Simona Bolívara a Benita Juáreze. A možná právě jejich existence dala následně podnět HMP přejmenovat v roce 2000 tuto východní část parku na Park Lázaro Cárdenase del Río.

Celý článek15. 3. 2024