Oslavy devadesátého výročí vzniku Československa

Praha si připomněla 90. výročí vzniku státu velkolepými oslavami. V Dejvicích se kromě vojenské přehlídky konal také šestihodinový koncert.

Šestihodinový přenos oslav 28. října vyvrcholil vystoupením Čechomoru. Portál iDNES.cz jej nabídl v přímém přenosu, stejně tak internetová televize Prahy 6 www.tv6.cz, která vysílala dokonce i do mobilních telefonů.

Jen pro ten dnešní den stojí za to žít, jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit. Těmito symbolickými verši zahájila kapela Swings šestihodinový koncert na počest vzniku samostatného Československa. Ten se konal uprostřed vyhrazeného prostoru na Dejvické třídě, vyklizené od parkujících vozidel a slavnostně vyzdobené státními vlajkami.

Collegium českých filharmoniků přispělo i uvedením Vltavy z cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Se souborem si na své modré housle zahrál i Pavel Šporcl.

Jedním z hostů, kteří v šestihodinovém bloku přijali pozvání na pódium, byl i Jiří Suchý. Čestný občan Prahy 6 se s dotazem, zda se dají srovnat srovnat prezidenti Masaryk a Klaus vypořádal následovně: "Ten současný má rád jazz, prezident Masaryk se na něj nepotrpěl. Ale to už jsem mu odpustil," řekl.

Nejen prezidentu Klausovi pak zazpívala Petra Ernyeiová v doprovodu swingařů v čele v pianistou Jakubem Šafrem. Šestasedmdesátiletý Josef Zíma věnoval vzpomínku tvorbě Karla Hašlera, uvedl i jednu z Vejvodových polek. "Já ji opravdu nemám rád, protože její trio začíná... No však uslyšíte," mávnul rukou a v refrénu zazpíval verše "Už, kamarádi, pomalu stárnem a nad svým mládím jen rukou mávnem".

"Dejvická národní" kapela, jak Yo Yo Band s Richardem Tesaříkem označil starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa, přijela s cestovatelským programem. Nejprve připomněla svůj "tajnej hit" Kladno, zavítala do Karviné a došlo i na Pičín, Kozomín, Řitku, Vlachovo Březí, Kozolupy a samozřejmě Dejvice. "Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc. Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má," zazpívala v Rybitví. A navíc přidala Zimbabwe. I přes nepříznivé počasí si jejich vystoupení vyslechly desítky diváků.

Zpěvačka Petra Janů zabrousila do lyričtější polohy v oscarové písni Evergreen Barbry Streissandové, publikum se snažila rozhýbat rokenkolovou vypalovačkou To máme mládež. Publikum si získala i staršími hity Už nejsem volná, Není nám už sedmnáct či Moje malá premiéra s českým textem Miroslava Černého k hudbě Gaetana Savia.

Patnáct minut po osmnácté hodině se z pódia ozvala slovenština. Zpěvák Meky Žbirka začal svůj blok písní 22 dní. Hudebník, který se minulý týden osobně setkal s britskou královnou Alžbětou a jejím manželem princem Philipem při její historicky první návštěvě Slovenska, si pohupující dav získal i následující skladbou V slepých uličkách, k níž patří i nezapomenutelný hlas Mariky Gombitové.

Tu zpěvák ovšem v jednom taktu bleskuryhle vyměnil za Catherine. "A teď tu máme jednu takovou písničku, kterou můžeme hrát jen v úterý ve čtvrtek," zalaškoval Žbirka s publikem, když uváděl píseň Někdy stačí dát jen dech, titulní píseň televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě. Biely kvet si zazpívalo publikum.

V závěru programu vystoupila kapela Blue Effect. Kytarové parádičky Radima Hladíka lehce zastínil showman Honza Křížek. Hrála se klasika (sluneční hrob) i kousky již neexistující kapely Walk Choc Ice, v níž Křížek zpíval (Rejdit).

Posledním hudebním hostem, který předznamenal přímý přenos z Vladislavského sálu Pražského hradu z udílení cen významným osobnostem prezidentem republiky, byla kapela Čechomor.

Čtyři velkoplošné stany pak nabídly tematický program. Jeden stan patřil Českému rozhlasu. K vidění byla expozice starého rozhlasového a dnešního moderního studia či výstava událostí z historie veřejnoprávní stanice. Ve filmovém stanu se promítaly dokumenty zaměřené na významné události, sestřih filmů a pohádek. Poslední stan hostil výstavu fotografií časopisu Týden nazvanou Padesát zastavení času.