V ulici U Ladronky v pražském Břevnově byla včera odhalena pamětní desku básníkovi Jaroslavu Seifertovi. Je umístěna na stěně domu, v němž kdysi žil.
Slavnostnímu aktu přihlíželo několik desítek lidí, pamětníků i rodinných příslušníků.
V tomto domě do konce svých dnů žil básník Jaroslav Seifert. Nositel Nobelovy ceny za literaturu 1984. Čestný občan Prahy 6, stojí napsáno zlatým písmem na mramorové desce.
"Seifertovic rodina žila tady v Břevnově opravdu hodně dlouho. Jeden z jeho dobrých popisů vztahu k Praze 6 lze najít i v jeho knížce Všecky krásy světa. Popisuje v ní svůj vztah k Praze 6 a zejména k Břevnovu," řekl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.
Básník Jaroslav Seifert žil v letech 1901 až 1986. Stal se ztělesněním české poezie minulého století. Nobelovu cenu obdržel nejen za své výjimečné dílo, ale i za odvážné občanské postoje. V tehdejších českých novinách byly této jedinečné události věnovány pouhé dvě věty. Klasik české literatury byl totiž za normalizace v podstatě ignorován, mimo jiné proto, že patřil k prvním signatářům Charty 77.
Roku 2006 dostal Seifert Čestné občanství Prahy 6.
Seifertův vzkaz svobodné době
Tentokrát bez dohledu "nenápadných" mužů v zelených bundách a s plackou komunistické státní bezpečnosti v náprsní kapse. Bez blesků jejich fotoaparátů. Bez jejich režie. Na odhalení pamětní desky básníka s velkým B Jaroslava Seiferta přišlo sice méně lidí než na jeho pohřeb v mrazivém lednu osmdesátého šestého roku. Nebyla to tichá demonstrace odporu proti normalizační šedi za smutnou zdí Rudolfina, břevnovského kláštera a kralupského hřbitova. Šlo o pietu, vzpomínku v ovzduší svobody. Básník se do takové atmosféry narodil, jejího návratu se už bohužel nedožil. Líbila by se mu? Nebo by byl zklamán? Svobody si váží ten, kdo zažil nesvobodu. Pomyslný vzkaz, který by mohl zamířit ze stěny "Seifertova domu" mladým, kteří svobodu považují za samozřejmost a často si jí neumí při nejlepší vůli vážit.
