PhDr. Zdeněk Mahler dr. h. c. mult.

pedagog, spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog

Narodil se 7. prosince 1928 v Batelově, v rodině kováře Karla Mahlera. Po přestěhování z Vysočiny do Úval a později do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy. Vystudoval pražský Učitelský ústav a v roce 1948 externě složil maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně. Filosofickou fakultu University Karlovy (obor čeština a angličtina), kde chodil na přednášky k profesoru Pražákovi, Šmilauerovi, Vachkovi, krátce i k Černému, absolvoval v roce 1952. Během studií si potřeboval přivydělávat a ve vzdělávací redakci Českého rozhlasu vzali hned první jeho příspěvek. Josef Kolář, který tam šéfoval, mu nabídl, že u nich může pracovat a přitom studovat. Tehdy tam působili například Ludvík Aškenazy, Arnošt Lustig, Ota Pavel či Karel Kyncl a k nim se na léta 1951–1953 připojil jako redaktor i Zdeněk Mahler.

V následujících 2 letech učil jako asistent na katedře společenských věd Akademie múzických umění v Praze. V letech 1955–1960 byl tiskovým tajemníkem ministra školství a kultury ČSR Františka Kahudy. V té době zároveň naplno nastartovala jeho umělecká dráha: začal spolupracovat s Laternou Magikou jako dramaturg a v této pozici se podílel na přípravách československé účasti na EXPO 1958 v Bruselu.

Od roku 1961 byl dr. Zdeněk Mahler ve svobodném povolání na volné noze. Jeho zájem se ubíral mnoha směry: byl spisovatelem, filmovým a televizním scénáristou, publicistou, muzikologem a historikem. Umělecký rozsah Zdeňka Mahlera zasahuje do mnoha oblastí kultury, byl osobností širokých hudebních a historických zájmů i znalostí.

Vedle próz pro děti i pro dospělé leží těžiště jeho tvorby v práci pro divadlo, kde spolupracoval s režiséry Otomarem Krejčou, Janem Kačerem či Janem Schmidtem. Pro Divadlo Za branou připravil řadu divadelních her, například koláž z díla Johanna Nepomuka Nestroye pod názvem „Provaz o jednom konci“. Dalším významným divadelním dílem byl překlad Gogolova „Revizora“ – jak sám řekl „geniální třaskaviny“ – z něhož vznikla řada inscenací včetně slavného představení v Činoherním klubu v režii Jana Kačera.

Stěžejní je jeho práce pro film a televizi. Je autorem či spoluautorem scénářů ke známým filmům jako „Svatba jako řemen“ z roku 1967, „Nebeští jezdci“ (1968), „Flirt se slečnou Stříbrnou“ (1969) nebo kritiky ceněný film režiséra Evalda Schorma „Den sedmý, osmá noc“ a řady dalších. Do zlatého fondu české kinematografie nesporně patří film režiséra Jiřího Krejčíka „Božská Ema“ natočený podle scénáře Zdeňka Mahlera v roce 1979. Na osudu Emy Destinnové demonstruje osudy řady českých velikánů, kteří byli doceněni teprve posmrtně.

Jako odborný poradce se podílel na přípravě dnes již legendárního filmu režiséra Miloše Formana „Amadeus“. Na cestu k této spolupráci vzpomíná: „Začátkem 80. let jsem se nemohl s žádným scénářem uplatnit, jeden z nich byl právě o Mozartovi. O jeho rukopisu se dozvěděl Forman, který zrovna točil Ragtime a pozval mě k sobě. V té době se objevila hra Petera Shaffera Amadeus, která ho zaujala protože se jejím prostřednictvím mohla podat výpověď o moderním světě. Na modelu střetu génia Mozarta s polotalentem Salierim se vyjevuje problematika běžná pro vztahy lidí v moderní společnosti. Navíc tragický osud geniálního muzikanta můžete ve filmu vybavit fantastickou hudbou, což byla jedna z jeho předností.“ Formanův Amadeus se zasloužil o to, že se mozartovská muzika stala hitem. V Evropě byly rázem všechny desky vyprodané.

Zdeněk Mahler se také proslavil jako autor a moderátor populárně vzdělávacích pořadů a autor televizních dokumentů. „Katedrála o třech dějstvích“ vznikla v době, kdy se blížilo 650. výročí položení základního kamene ke svatovítské katedrále a vypukl spor komu vlastně katedrála patří. Jasné a vyargumentované stanovisko, že katedrála je nedotknutelné rodinné zlato – křesťanský chrám, ale i symbol české státnosti a její střecha by měla obě strany spojovat, mělo značný ohlas.

Další dokumentární film „Ano, Masaryk“ z roku 1997 vznikl z potřeby, aby někdo po desítkách roků Masaryka podstatně definoval a umožnil naší veřejnosti opřít se o hodnoty, které nám zanechal. Jak sám řekl, v tomto dokumentu chtěl proti projevům čecháčkovství a slouhovství postavit Masarykovo „já pán, ty pán“. Podobně osvícené sebevědomí je charakteristické i pro Antonína Dvořáka, kterému věnoval svůj další televizní dokument „Dvořák v Americe“. Následoval dokument o Alfonsu Muchovi a W. A. Mozartovi uvedený u příležitosti jeho 250. výročí. V r. 2008 dokončoval velký projekt – umělecký dokument o skladateli světového významu, českém rodákovi a také svém prastrýci: Gustavu Mahlerovi (premiéra v ČT říjen–prosinec 2009).

Tato oblast zájmu Dr. Zdeňka Mahlera je propojena také s psaním literatury faktu zejména o významných hudebních osobnostech, především Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Antonínu Dvořákovi.

V erbu má Zdeněk Mahler Havlíčkovo motto „Kdo svůj národ miluje, nešetří ho“. K tomu řekl: „Kdysi jsem byl vydáván za bořitele mýtu a opravdu jsem některé naše velikány mýtů zbavoval. Potom se situace změnila a já jsem se stal tím, kdo se zastává nesporných hodnot českých dějin i nesporných autorit.“ To je pro dr. Zdeňka Mahlera charakteristické stejně jako jeho vlastenectví: obhajoval osobnosti i pravdy naší historie, vystupoval proti módnímu přepisování dějin, upozorňoval na nekončící boj o smysl českých dějin.

V roce 2005 byl Zdeněk Mahler zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí. Roku 1994 byl za své zásluhy oceněn udělením titulu Doctor honoris causa na univerzitě J. E. Purkyně. Za dlouholetý přínos české kultuře, zejména formou propagace a popularizace jejích tradičních hodnot obdržel v roce 2003 od ministra kultury resortní medaili Artis bohemiae amicis. Na Českém lvu v roce 2007 získal 1. cenu za scénář dokumentárního filmu „Nokturno“ – příběhu i o osudu Lidic. Film se poté začal připravovat pod názvem Lidické nokturno, finální název je Lidice.

Doktor filosofie a pedagogiky Zdeněk Mahler s manželkou, ekonomkou Janou vychovali 2 syny: Martina – psychologa a Zdeňka – manažera a těšili se ze 7 vnuků. Zdeněk Mahler zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Zdroj fotografie: Česká televize