Vilém Prečan

český historik, zabývající se moderními českými dějinami

Ještě jako dítě pomáhal Vilém Prečan za války partyzánům a po jejím skončení se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd se specializací na dějiny Komunistické strany Československa, kam také vstoupil. V letech 1957–1970 působil v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mimo jiné vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968.

V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Živil se pak třeba jako topič v motolské nemocnici nebo šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a samizdatu. O 6 let později emigroval do Německa, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 i vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu.

Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a také odborný časopis Soudobé dějiny. Je členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Vilém Prečan je držitelem mnoha ocenění. Z rukou prezidenta Václava Havla obdržel například v roce 1998 Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Zdroj fotografie: Eye Direct, pametnaroda.cz