prof. Ing. Dr. Viktor Felber

vysokoškolský učitel a příslušník domácího protinacistického odboje

Narodil se v rodině železničního úředníka ve Svitavách, kde navštěvoval obecnou školu a poté, co se rodina přestěhovala do Prahy, s úspěchem zmaturoval na karlínské reálce. Pak studoval strojní inženýrství na České vysoké škole technické. V letech 1900–1901 navíc studoval matematiku na německé části Karlovy univerzity. Obě státní zkoušky složil s vyznamenáním av prosinci 1902 dosáhl titulu inženýra. Krátce ještě studoval v Paříži a po návratu nastoupil ve strojírně Breitfeld, Daněk & spol. jako konstruktér. 

V roce 1903 se vrátil na pražskou techniku ​​​​a nastoupil jako asistent k profesoru Saskovi. V tomtéž roce se stal vůbec prvním doktorem technických věd v Čechách a vysokoškolským pedagogem už zůstal. Roku 1908 se habilitoval v oboru technické mechaniky a roku 1911 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou Ústavu technické mechaniky a termomechaniky. Po převratu a vzniku republiky se stal v roce 1919 řádným profesorem technické mechaniky a termomechaniky. Ve školním roce 1920–1921 byl pak zvolen děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství a otevřely rozsáhlé reformy této školy. Roku 1930 se stal rektorem Českého vysokého učení technického. Po neshodách s Ministerstvem školství a národní osvěty, s profesorským sborem a se studenty, kteří nesouhlasili s jeho metodami kombinujícími ústní a písemné zkoušky a praktická cvičení (tak jak je to ostatně běžné v dnešní době), požadovali roku 1934 o předčasné penzionování. 

Ani po odchodu z čela pražské techniky, nicméně nerezignoval na veřejnou činnost. Publikoval a pracoval na popularizaci vědy a techniky. Velký význam měla od roku 1920 jeho činnost v Masarykově akademii práce, která si dala za cíl přenášet technické myšlení do běžného života. Působil i na Patentním úřadu jako rozhodčí v patentních sporech. Roku 1928 se stal členem České akademie věd a umění. Pracoval i jako externista pro Vojenský letecký ústav studijní a později pro Vojenský technický a letecký ústav. Mimořádně zajímavé myšlenky profesora Felbera se týkají hospodářské krize a její souvislosti s technickým pokrokem, etikou a jednoduchým lidským svědomím. Jako čelný představitel hnutí československých etokratů vedle vážného sporu s částmi ekonomů, kteří hledali důvody a příčiny tehdejší hospodářské krize právě v technickém pokroku a svou vinu se pokusili přenést na techniku. 

Převážně psal knihy ryze technického charakteru. Jeho první kniha vyšla už roku 1912 a byly to „Reálné základy všeobecné mechaniky“. Patrně největší význam měla dvoudílná příručka „Letecký průvodce“ vydaná v letech 1937 a 1938. Svým rozsahem a provedením může být dodnes příkladem pro technickou literaturu. Byl autorem i řadou skript, mnoha článků v tehdejším odborném časopise Strojírenský obzor a rovněž autorem řady hesel v naučných slovnících. Ve svých knihách, skriptech a článcích se zabývaly především technickou mechanikou, termomechanikou a hydraulikou. 

Je třeba zdůraznit, že se velkou mírou zasloužil o popularizaci letectví mezi veřejností. Po okupaci navázal kontakt s odbojem. Podnět k tomu dal patrně jeho syn Julius, jinak jeden z vedoucích zaměstnanců pražské pobočky firmy Škoda. Ten měl podporovat kontakty na komunistický odboj. Profesor Felber se stal členem Národního revolučního výboru inteligence. Navazoval pro odboj nové kontakty, rozšiřoval ilegální tisk a na starost měl osvětu a přípravu poválečného školství. Gestapo profesora Felbera zatklo v jeho bytě dne 11. května 1942. Nedlouho na to byl zatčen i jeho syn Julius. Za heydrichiády byl profesor Felber odsouzen „za poskytování úkrytu nepřátelům Říše“ a jeho jméno bylo uvedeno na seznamech odsouzených na čelném místě, hned za spisovatelem Vladislavem Vančurou. Život skvělého technika, významného pedagoga, zapáleného vlastence a báječného člověka předčasně ukončila salva nacistické popravčí čety 1. června 1942 na cvičišti v Praze-Kobylisích. Spolu s profesorem Felberem němečtí okupanti popravili i jeho syna Julia. 

Po osvobození byla díky úsilí Felberova kolegyně a přítele profesora Hýbla jedna z poslucháren strojní fakulty na Karlově náměstí pojmenována po profesoru Felberovi a jeho jméno nese i medaile udělovaná za zásluhy o rozvoj ČVUT.

Zdroj: Wikipedie, Ateliér Langhans, Public domain, via Wikimedia Commons