Tři králové

zpravodajsko-sabotážní skupina odbojové organizace Obrana národa

už dávno pro většinu české společnosti nejsou pouze bibličtí mudrcové Kašpar, Melichar a Baltazar, jak tomu bylo ještě před několika lety, ale také českoslovenští důstojníci Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, kteří patřili k předním bojovníkům za svobodu naší země v době nacistické okupace. Tito tři muži vytvořili společně skupinu, jež vešla do dějin protinacistického odboje. A to i přesto, že se komunistický režim snažil památku na ně z historie československé protinacistické rezistence vymazat.

Odbojová skupina Balabán-Mašín-Morávek je dnes všeobecně označována jako „Tři králové“, ale tito tři stateční vojáci se tak sami nenazývali. Své vzkazy londýnské exilové vládě podepisovali buď odbojovými pseudonymy, tedy „Bohuš“, „Pobera“ a „Vlasta“, a nebo poněkud poeticky jako „skromní šumaři“, neboť příslušníci vojenského odboje v protektorátu se obecně v šifrové korespondenci označovali jako „muzikanti“. Z výpovědi jednoho příslušníka gestapa víme, že přezdívka „Tři králové“, která se objevila po válce, se zrodila právě mezi samotnými nacisty. Takto nazýval Balabána, Mašína a Morávka pražský rezident německé vojenské rozvědky Paul Thümmel. Když o nich přinášel na gestapo zprávy, podle svědectví říkával, že má informace o „třech svatých králích českého odboje“.

Odbojová skupina Tři králové, působila v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa, která se ustanovila hned v prvních týdnech po okupaci naší země německými vojsky. Balabán, Mašín i Morávek zastávali v rámci první garnitury této ilegální armády nižší velitelské funkce. Poté, co bylo na přelomu let 1939 / 1940 vedení této největší odbojové organizace na území protektorátu zlikvidováno, přešla Obrana národa na jiný typ ilegální práce, a sice na působení malých zakonspirovaných skupin. A právě takovou skupinu vytvořili kolem sebe podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. Jejich organizace, na kterou byly napojeny stovky dalších účastníků odboje, se stala fakticky generálním štábem Obrany národa.

Zdá se dnes až těžko uvěřitelné, jakých rozměrů činnost odbojové skupiny Tři králové dosahovala. Jejich úkolem byla v první řadě zpravodajská činnost, jež spočívala ve shromažďování strategických informací o válečném průmyslu na území protektorátu, rozmístění nepřátelských jednotek či v neposlední řadě o náladách obyvatelstva. Když se později úředníci gestapa pokoušeli zpravodajskou síť Tří králů odhalit, vyčíslili ji na 185 osob. Získané zprávy zasílali Tři králové vedoucím představitelům zahraničního odboje na Západě, a to dvěma způsoby – pomocí kurýrů nebo radiotelegrafickou cestou. Kurýrní linka byla využívána ještě pro další odbojový účel, a sice jako úniková cesta pro lidi, kterým hrozilo v protektorátu zatčení. V době největšího rozmachu dokázali Tři králové tímto způsobem zorganizovat útěk pěti až osmi lidí denně.

Udržování radiotelegrafického spojení pak představuje samostatnou kapitolu v aktivitách Tří králů. Ti se nejprve zásadním způsobem podíleli na provozu ilegální vysílačky s krycím označením Sparta I, v březnu 1941 pak zřídili vlastní ilegální radiostanici, jež vysílala pod kódovým označením Sparta II. Tyto stanice představovaly tehdy jediné přímé spojení mezi domácí nekomunistickou rezistencí a zahraniční odbojovou centrálou v Londýně, jež využíval pro komunikaci s představiteli české protektorátní autonomie i exilový prezident Edvard Beneš.

Tím ovšem výčet aktivit Tří králů zdaleka nekončí. Patřila k nim i sabotážní činnost, jež spočívala především v narušování válečné průmyslové výroby. V této oblasti vynikal zejména Josef Mašín, který vytvořil speciální zápalné nálože, vypadající jako brikety, jež spolupracovníci Tří králů vhazovali do vojenských transportů. Několikrát Tři králové zaútočili i v samotném srdci hitlerovské třetí říše. V září 1939 tak jejich spolupracovník přivezl do Berlína dva pekelné stroje, které umístil v budovách policejního ředitelství a ministerstva letectví. Oba výbuchy byly později mylně připsány britské zpravodajské službě. V prosinci následujícího roku pak další spolupracovník Tří králů instaloval na berlínské Anhaltské nádraží bombu, která málem vyhodila do povětří salónní vlak říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera.   

Další aktivitou Tří králů, kterou nelze opomenout, bylo vydávání ilegálního časopisu V boj. List nejen povzbuzoval čtenáře v zásadním odporu vůči nacistické okupaci, ale přinášel i řadu objektivních informací o vývoji válečné situace, jež byly v protektorátu nedostupné. Ač se to zdá těžko uvěřitelné, časopis nabízel čtenářům i pobavení – na jeho stránkách bylo totiž možné nalézt řadu satirických komentářů, vtipů či karikatur, jež zesměšňovaly představitele okupačního režimu. Říšský protektor Konstantin von Neurath je zde nazýván „panem Svobodným“, župní vedoucí Konrad Henlein „Konrádem Slepičkou“ a ministr propagandy Joseph Goebbels ironicky „Josefem Pravdomluvným“ nebo „Pepkem Námořníkem“.

Svým humorným přístupem nacistické okupanty dráždili, neboť jak známo, žádný diktátor ani jeho přisluhovači nemají smysl pro legraci ani sebeironii.                        

Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka humor neopouštěl ani v nejhorších chvílích. V jednom z dopisů, zaslaných na podzim 1940 ministru obrany exilové vlády generálu Ingrovi, napsali: „A až nám zase bude voda sahat po krk, do bot nám již natekla, spoléháme, že nás zde nenecháte chcípnout a že naši kluci přistanou pěkně na Vypichu, my tam s kuférečky papíru vlezem a pojedem k Vám, provázeni salvami oslavných výstřelů německé soldatesky.“ V posledním společném dopise pak Tři králové naznačují, že si velice dobře uvědomují, že v nerovném zápase za svobodu své vlasti zakrátko přinesou oběť nejvyšší: „Byly by to dlouhé kapitoly, kdybychom Vám měli líčit hořkosti ze zklamání v kamarádech, kteří s námi táhli za jeden provaz a pak zradili nejpodlejším způsobem chytajíce se stébla jak tonoucí, totiž naděje, že by mohli pro sebe vykoupit svobodu pomocí v našem stíhání. Jsou to nejsmutnější zjevy v našem podnikání. Díky jim stala se naše pozice dosti obtížnou, ale to nás nijak neodradí. Vždyť vám praskají pumy nad hlavami a neklesáte na mysli, proč tedy bychom se měli my strachovat, loupne-li po nás okem lovec skalpů v zeleném kloboučku, který snad má naši foto na nočním stolku doma a v kapse na ulici. Snad Pán Bůh dá, že ještě chvíli vydržíme.“

Závěrem je nutné podotknout, že operačním prostorem odbojové skupiny Tři králové byla zejména dnešní oblast městské části Praha 6. Josef Balabán zde pobýval v ilegálním úkrytu na Hanspaulce a nakonec zde byl i zatčen, Josef Mašín zde ukrýval zbraně a budoval na Břevnově ilegální pluk a Václav Morávek byl na Prašném mostě zastřelen. Udělení čestných občanství je nejen oceněním jejich činnosti a následné oběti položené za svobodu vlasti, ale i oceněním stovek jejich spolupracovníků, bez nichž by odbojová skupina Tři králové nemohla dosáhnout tak vynikajících výsledků.