prof. akad. soch. Stanislav Kolíbal

akademický sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog

Během druhé světové války žil Stanislav Kolíbal s rodiči v ostravském Přívoze, kde vznikaly první akvarely ostravských zákoutí, které ho uvedly na uměleckou scénu. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Dále se rozvíjel při svých studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Antonína Strnadela, a také na Divadelní fakultě scénografie Akademie múzických umění v Praze u Františka Törstera. V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Mezi roky 1960 až 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12, kterou spoluzakládal. Od roku 1970 nesměl vystavovat a tak se jeho ateliér v Praze 6 stal výstavní síní. Jako materiál rád používal sádru, jeho dílo má meditativní prvky. V roce 1988 měl možnost svobodně pracovat v Západním Berlíně. V letech 1990–1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Socha – instalace. Řadí se k významným představitelům českého konceptuálního umění.

Kolíbal je známý nejen svými sochami – objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav, kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy. Mezi jeho nejznámější díla patří např. reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně či pankrácké předmostí Nuselského mostu. Je jako jeden z mála českých autorů zastoupen svými díly v předních světových sbírkách v New Yorku i Paříži. Prosadil se svými konceptuálními minimalistickými sochami a instalacemi. Mimořádnou zajímavost těchto monumentálních architektonických skulptur umocňuje místo jejich vzniku, a to ateliér jiného světově proslulého umělce Alexandra Caldera ve Francii.

V říjnu 2005 převzal Stanislav Kolíbal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaili Za zásluhy. V roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Zdroj fotografie: Eye Direct, pametnaroda.cz