Oskar Fischer

vědec, psychiatr a neuropatolog

Svoji odbornou praxi zahájil Oskar Fischer na katedře patologie Německé univerzity v Praze. V roce 1902 nastoupil na oddělení psychiatrie na téže univerzitě a působil zde až do roku 1919. V době 1. světové války byl přednostou oddělení neurologie a psychiatrie posádkové nemocnice v Praze a ošetřoval mnoho vojáků, kteří trpěli duševními potížemi v důsledku bojů na východní frontě. Později byl převelen do nemocnice v Pardubicích, kde pracoval až do konce války. Ve 30. letech vedl Fischer se svým společníkem MUDr. Leo Kosákem úspěšné psychiatrické sanatorium ve Veleslavíně. Mezi jeho pacienty patřila např. i Charlotte Masaryková.

Fischer byl od svých studií na německé univerzitě členem Pražské neuropatologické školy v čele s Arnoldem Pickem. Tato škola studovala Alzheimerovu demenci prostřednictvím empirických zkoumání a soupeřila s mnichovskou školou Emila Kraepelina, ve které pracoval Alois Alzheimer. Vzájemné soupeření vedlo nakonec i k tomu, že psychiatr Kraepelin ve své publikaci z roku 1910 onemocnění označil jako "Alzheimerovu chorobu". Fischer ovšem ve stejném roce jako Alois Alzheimer popsal hlavní příznaky tohoto onemocnění a navíc je doložil i na větším počtu případů. Zatímco Alzheimer vycházel ze vzorku jediné pacientky, Fischer publikoval 12 pozitivních nálezů.

Jeho objev ale upadl v zapomenutí – kvůli vyhroceným národnostním sporům, antisemitismu i zmíněné konkurenci mezi neuropatology. Až v souvislosti se stým výročím popsání Alzheimerovy nemoci byl jeho vědecký odkaz znovu objeven. 

Roku 1941 zatklo Oskara Fischera gestapo a uvěznilo ho v Ghettu Terezín, kde také zemřel, údajně na infarkt ve věku 65 let. Roku 2019 byla jeho jménem pojmenována vědecká cena za nejlepší syntetizující studii o Alzheimerově chorobě, dotovaná 4 miliony amerických dolarů.

Zdroj fotografie: Facebook Památník Terezín / Terezín Memorial