JUDr. Jiří Navrátil

český překladatel, publicista, skaut, člen protinacistického odboje a politický vězeň komunistického režimu

Narodil se 10. 9. 1923 v německém Lipsku, kde byl otec československým konzulem. Brzy poté však byl povolán na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy a nastěhovali se do nově vystavěné vily těsně pod střešovickou vozovnou v ulici Na Ořechovce – tehdy v Praze XVIII. Když vilu v roce 1927 otec prodal, bydleli v ul. Národní obrany, kde se narodil bratr Boris. Poté se přestěhovali do nové velké vily na rohu ulic Pevnostní a Dělostřelecká, kam se měla sestěhovat celá rodina. V roce 1929 nastoupil Jiří do obecné školy na Norbertově. Na začátku 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval v Německu asi dva roky Waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám vrátil do Československa a Obecnou školu dokončil na Durychově náměstí u učitele a hudebního skladatele Taraby.

Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edwarda Beneše. V té době bydleli na Hanspaulce a počátkem války v ul. Na Piávě – dnešní Generála de Gaulla.

V roce 1937 přivedl Jiřího spolužák do 4. oddílu Svazu skautu a skautek ČSR v Praze, který měl klubovnu v Dejvické ulici (v suterénu domu vedle dnešního divadla Semafor). Později si postavil srub poblíž ČVUT – v místech, kde se dnes staví knihovna. Byl členem i 2. oddílu, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. Po nacistickém zákazu skautingu v roce 1940 Navrátilův oddíl tajně pokračoval jako dorost Klubu českých turistů.

Ministerstvo zahraničních věcí bylo po příchodu Němců zrušeno a otec byl přidělen na Ministerstvo školství, kam ale odmítl nastoupit, když zjistil, že by jako státní úředník musel podepsat prohlášení věrnosti říši a vůdci. Stal se ředitelem autobusové dopravy, jíž byl spolumajitelem. Tam také po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil mladý Navrátil jako kancelářská síla. Když Němci odhalili, že dva vedoucí zaměstnanci firmy (p. Veselý, P. Olič) a strýc František Holub podporují vojenskou ilegální skupinu, byli popraveni a podnik byl zabaven.

Na pokyn vedení ilegální skautské organizace se Jiří zapojil do akce Umění mládeži, ale již za pět měsíců byl s dalšími skautskými vedoucími zatčen Gestapem. Podařilo se jim pomocí morseovky domluvit výpovědi a většina z nich nakonec neskončila v koncentračním táboře, ale například Jiří byl zařazen do pracovních oddílů tzv. Organizace Todt. Uprchl a až do konce války se skrýval a mohl se plně věnovat ilegální činnosti. Byl účastníkem Pražského povstání.

Od roku 1945 studoval na Právnické fakultě. Po protestním pochodu na Hrad 25. února 1948 byl jako činovník Junáka vyloučen ze studií. Takzvaný Akční výbor – komunističtí studenti, většinou velmi špatní studenti, vyloučili z vysokých škol přes deset tisíc kolegů, to je asi čtvrtinu všech vysokoškoláků.

Z jara 1949 jej vyzvala skautská činovnice Dagmar Skálová, aby zmobilizoval starší skauty. Tato ilegální skautská skupina měla působit jako spojka při protikomunistickém puči připravovaném vojenskou skupinou Praha – Žatec. Tajná policie ovšem od počátku celou akci sledovala a 17. května večer téměř všechny skauty pozatýkala. Ještě v srpnu s nimi komunisté uspořádali „skautský proces“. Jiří Navrátil vzpomíná jak si pomáhali morseovkou a jinými skautskými způsoby a tak se skutečné množství zapojených skautů a rozsah činnosti vzdor těžkým výslechům podařilo utajit. Za velezradu byla Dagmar Skálová odsouzena k doživotí, student filozofie František Falerský k 15 letům a Jiří Navrátil k 20 letům vězení. Ostatních pět souzených skautů dostalo od jednoho do pěti let.

Pracovali v jáchymovských uranových dolech, zprvu všichni na šachtě Rovnost. Okamžitě tu založili „Roverský kmen Rovnost“, který pak vyvíjel rozsáhlou činnost: v lágru, kde byl zakázán tisk a jakékoli psací potřeby, získával zprávy pomocí vyloučených vysokoškoláků nasazených do dolů, organizoval spojení s rodinami, posílal dopisy, sháněl léky, pomáhal spoluvězňům ve špatném duševním stavu… Ale také organizoval tajné přednášky, ve spolupráci se zavřenými anglickými letci pořádal jazykový kurz, dokonce založil „vydavatelství“ v němž vyšlo 18 svazečků vůbec prvních českých samizdatů.

Jiří Navrátil na lágr vzpomínal: „To, co lidé v lágru velice těžce nesli, bylo pro nás skauty z těch všech táborů a putování dost běžné. Například ve zkoušce “tři orlí pera“ je den nejíst. Pro nás to nebyl problém jako pro ostatní. Vyspat se na holé zemi také nebyla obtíž. V Jáchymově to bylo ale opravdu dost tvrdý. Spousta lidí tam pomýšlela na sebevraždu. Zvlášť ti, kteří měli doma rodiny. My jsme to snášeli daleko lépe než oni. Vedli jsme takové řeči jako, Nic si z toho nedej. Na přes rok jsme doma.´ Měli jsme neuvěřitelný optimismus, že komunismus rychle padne. Hospodářsky hned z kraje šel od desíti k pěti a to si lidé přece nenechají líbit! Ale nechali…“

Po dvou letech Jiří Navrátil těžce onemocněl. Byl odvezen do věznice v Hradci Králové, pak na Bory a do Pardubic. Na Jáchymovsko se pak na čas vrátil, prožil i Mírov, Ilavu a Leopoldov. Odtud byl 11. května 1960 po amnestii propuštěn.

Po návratu žil se svými rodiči opět v Praze 6, a to v jedné místnosti v Šáreckém údolí, kam je komunisté násilně vystěhovali. V té době také poznal svou budoucí manželku, dceru spoluvězně JUDr. Františka Válka. Pracoval jako čistič bazénů v Parku kultury a oddechu, pak jako pomocná síla na různých výstavách a od roku 1962 do roku 1968 byl údržbářem. Současně působil jako překladatel, nejprve ovšem pod cizím jménem, a pak jako přispěvatel redakce aktualit a zajímavostí Českého rozhlasu. V roce 1968 se stal členem redakce nového týdeníku DOBA. V roce 1968, kdy se nakrátko podařilo obnovit skautskou organizaci, byl Jiří Navrátil zvolen členem náčelnictva Junáka.

Po zákazu týdeníku Doba v září 1969 se mu podařilo udržet jako tzv „volný novinář“ a překladatel z němčiny, angličtiny a francouzštiny. Pro nakladatelství Odeon přeložil řadu knih. V té době s manželkou Bělou bydleli v jednom pokoji v rozděleném bytě Na baště sv. Jiří, kde se jim v květnu 1977 narodil syn Tomáš. Rok nato proto nastoupil ve vydavatelství Vyšehrad jako redaktor kulturní rubriky týdeníku „Naše rodina“. V prosinci 1989 se na půl roku stal šéfredaktorem deníku „Lidová demokracie“.

V prosinci 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka – svazu skautů a skautek ČR a vykonával funkci jeho zahraničního zpravodaje, v roce 1992 byl zvolen starostou Junáka a poté byl jeho místostarostou. Stále také pracoval jako překladatel a publicista.

Jiří Navrátil je nositelem mnoha skautských vyznamenání. V roce 2002 mu, jako prvnímu z Východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání "Bronzový vlk". Navrátil zemřel 16. ledna 2017 ve věku 93 let.

Zdroj fotografie: Lukáš Žentel, Paměť národa