Jiří Krejčík

režisér, scenárista a vysokoškolský pedagog

Po maturitě studoval na technice, během protektorátu působil u soukromé firmy a posléze jako statista a adept režie v barrandovských ateliérech. To Jiřího Krejčíka uchránilo před totálním nasazením. Později se věnoval samostatné režijní práci, zprvu u reklamních a krátkých filmů. Jako režisér celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1947 snímkem Týden v tichém domě na motivy povídek Jana Nerudy. V 50. letech se, mimo jiné společně s Janem Werichem, spolupodílel na scénáři a přípravě filmu Císařův pekař a pekařův císař, který měl původně i režírovat. Nakonec se ale režie tohoto snímku ujal Martin Frič.

Přestože kvůli svému odporu k tehdejšímu komunistickému režimu nemohl pravidelně točit své filmy, režijního vrcholu dosáhl Krejčík zejména v šedesátých letech 20. století. V té době natočil výrazné snímky jako například Vyšší princip (1960), drama z období druhé světové války po atentátu na Reinharda Heydricha, dále hořkou komedii Svatba jako řemen (1967) a komedii na námět divadelní hry irského dramatika Seana O`Caseyho Pension pro svobodné pány (1967). V sedmdesátých letech 20. století režíroval především životopisný film Božská Ema (1979) o životě významné české operní zpěvačky Emy Destinnové.

Pedagogicky působil na FAMU, od 2. května 2006 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie. Coby příležitostného herce jsme Jiřího Krejčíka mohli vidět v roli lékaře ve filmu Pelíšky (1999) nebo zahrádkáře ve Slavnostech sněženek. V roce 1998 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Byl ale také režisérem divadelním. Roku 2005 si z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech odnesl Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu.

Zdroj fotografie: Česká televize