Ing. František Fajtl

generálporučík, československý stíhací pilot, účastník protinacistického odboje

Od svých šesti let cvičil František Fajtl v Sokolské jednotě Toužetín a Louny a pokračoval v Trnovanech u Teplic, v Olomouci a Přerově i po nástupu na dráhu profesionálního vojenského pilota. Tvrdí, že právě v Sokolu se naučil odvaze, vytrvalosti, sebekázni a především duchovním hodnotám, lásce k vlasti a svobodě. R. 1932 absolvoval obchodní akademii v Trnovanech a nastoupil základní vojenskou službu. Byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako poručík letectva - pilot sloužil u 2. leteckého pluku dr. Edvarda Beneše v Olomouci a Přerově.

Obsazení ČSR nacisty v březnu 1939 ho zastihlo na základně v Přerově. Fajtl patřil k těm čsl. vojákům a důstojníkům, kteří nedokázali sedět se založenýma rukama a čekat na osvobození zvenčí. V červnu 1939 utekl do Polska, kde se přihlásil k československému zahraničnímu odboji, a posléze do Francie. Po vypuknutí války se dostal ve Francii na frontu. Stal se příslušníkem francouzského stíhacího letectva.

Poté, co Francie v roce 1940 kapitulovala, odešel Fajtl spolu s dalšími čsl. vojáky do Británie. 6. 8. 1940 se s číslem 82 544 stal pilotem britské Royal Air Force (RAF) a krátce létal s 310. čsl. stíhací perutí. Během bitvy o Anglii bojoval u britské 1. a 17. perutě. Dne 2. 10. 1940 si zapsal na účet první úspěch: společně s britským pilotem sestřelil německý bombardér a se svým poškozeným letounem dokázal přistát. Celkem získal na své konto pět sestřelů. Od května 1941 byl příslušníkem letky A slavné 313. čsl. stíhací perutě, založené 10. května 1941 v Cattericku. Ta disponovala letouny typu Spitfire a bojovou náplní jí byla ochrana lodních konvojů a doprovod bombardovacích a bitevních letounů nad okupovanou Francii. Téhož roku byl Fajtl jmenován jejím velitelem a létal s ní s přestávkami až do konce roku 1943. Zúčastnil se leteckých útoků ve Francii, Belgii a Holandsku. V Británii vytvořili čsl. letci tři stíhací perutě, ale řada našich letců stejně jako Fajtl bojovala v polských či britských perutích. V bojích nad britskými ostrovy sestřelili čsl. stíhači 76 nepřátelských letadel. Nálety nad Německo pro ně ovšem znamenaly smrtelné nebezpečí, a to proto, že na ně nacisté nevztahovali mezinárodní úmluvy o válečných zajatcích a při zajetí jim hrozil trest smrti za velezradu.

28. dubna 1942 byl Fajtl pro své výsledky jmenován velitelem 122. britské perutě “City of Bombay”, a byl tedy prvním Čechem (později jedním ze tří), který velel anglickým a belgickým pilotům. Ale už 5. května 1942 byl se svým spitfirem sestřelen nad severní Francií. Přestože byl po nouzovém přistání v poli obklíčen Němci, podařilo se mu uniknout. S pomocí francouzských venkovanů se proměnil v civilistu, který dokázal pěšky projít Francií až k Pyrenejím, 3. června 1942 je překonat a skončit svou jednoměsíční pouť ve Španělsku. Tam ho sice čekalo vězení a frankistický koncentrační tábor Miranda de Ebro, ale také naděje, že ho odtud Britové dostanou. To se také po dlouhých průtazích stalo. Díky diplomacii se dostal přes Madrid až do Gibraltaru. Po příletu do Anglie byl zástupcem velitele letecké základny Skeabrae na Orkneyských ostrovech a v hodnosti majora převzal 24. 9. 1943 opět velení 313. čsl. perutě, a to až do 1. 2. 1944, kdy byl propuštěn ze služeb RAF a převelen se skupinou stíhačů do tehdejšího Sovětského svazu. Byl jmenován velitelem transportu našich letců.

Podílel se na formování 128. čsl. stíhací perutě a poté 1. čsl. samostatného stíhacího pluku "Zvolenský", jemuž velel od 15. 6. 1944 do 14. 5. 1945. V září 1944 odletěl do Banské Bystrice, účastnil se bojů za Slovenského národního povstání a také bitvy o Ostravu.

Po válce byl mnohokrát vyznamenán, a to i francouzskými a britskými vysokými řády, a jako podplukovník Fajtl (od 1946 až do února 1948) pověřován vysokými funkcemi.

Nová komunistická vláda ovšem ocenila jeho úlohu v odboji tím, že jej nejprve propustila z armády a poté dala sledovat StB. V letech 1950 - 1951 jej věznila na Mírově, kde strávil 17 měsíců pod jednou střechou s těmi, s nimiž vedl vítěznou válku, s gestapáky a příslušníky SS. I tehdy měl ovšem František Fajtl "štěstí". Nedopadl jako řada jeho spolubojovníků, kteří byli bestiálně mučeni anebo v komunistických lágrech zahynuli. Z vězení nevyšel s pocitem zatrpklosti. Nad hladinou křivd jej drželo přesvědčení, že pouze splnil, co přísahal, protože nemohl jednat jinak než se postavit na obranu vlasti, svobody a demokracie. V následujících letech pracoval v různých profesích u stavebního podniku a jako účetní. V období "pražského jara" byl Fajtl rehabilitován a dostal hodnost plukovníka. Teprve po listopadu 1989 se však mohl znovu zapojit do veřejného života. Spolu s Karlem Mrázkem stanul v čele Svazu letců a roku 1990 mu byla udělena hodnost generálmajora. Své zážitky z bojů ve 2. světové válce ztvárnil v sugestivních memoárových knihách Sestřelen (1946), První doma (1947), Vzpomínky na padlé kamarády (1980), Bitva o Británii, Dva údery pod pás, Pouta nebes a další. Po celou tu dobu mu byla oporou jeho manželka a dvě dcery. Do roku 1948, kdy byl nucen opustit Prahu a přestěhovat se do Loun, bydlel v Praze 6 - Vokovicích. V roce 1965 se opět vrátil do Prahy a do své smrti žil znovu v Praze 6.

Generálporučík František Fajtl je nositelem čtyř čsl. válečných křížů a britského Distinguished Flying Cross (Letecký kříž za význačné činy), rytířem francouzské Čestné legie, nositelem sovětského Řádu za vítězství, Řádu Rastislava Štefánika a dalších vyznamenání. Je čestným občanem hlavního města Prahy (2002) a dalších měst.

Po vítězství v bitvě o Británii, jež prý zachránilo evropskou civilizaci, pronesl Winston Churchill slova, že “nikdy v dějinách nevděčilo tolik lidí za tak mnoho tak málo statečným mužům”. O Františku Fajtlovi to platí doslova.

Zdroj fotografie: Česká televize