Emil Filla

český kubistický malíř, grafik a sochař

Emil Filla studoval Akademii výtvarných umění v Praze, ale školu po třech letech opustil a spolu s několika spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, ve kterém byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti.

Těsně před první světovou válkou odešel do Paříže, ale po jejím vypuknutí musel za dramatických okolností prchnout do Holandska. Vedle intenzivní malířské tvorby se v tomto období soustředil také na práci v českém odboji, tzv. České Maffii. Mimo jiné vyvolával zprávy, psané neviditelným inkoustem, které mu do Holandska posílali domácí odbojáři, a předával je dál.

Po válce působil jako velvyslanecký rada v Holandsku, brzy se však vrátil do Československa a pracoval na ministerstvu zahraničí. Hned v první den 2. světové války byl ale spolu s řadou dalších významných osobností nacisty zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a později v Buchenwaldu. Vězení přežil a v roce 1945 byl jmenován profesorem nově založené Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Za totality bylo Fillovi zakázáno vystavovat cokoli kromě krajin Českého středohoří a byl také zbaven možnosti pedagogicky působit na VŠUP. Zemřel 6. října 1953 v Praze na svůj sedmý infarkt. Roku 1998 mu byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Zdroj fotografie: archiv České televize