Dagmar Nebeská

funkcionářka Českého svazu bojovníků za svobodu

Narodila se 17. února 1926 v rodině pražského živnostníka. Otec vlastnil tiskárnu a vyráběl etikety, matka mu vedla obchodní. Dětství měla šťastné, prožité většinou s babičkou, moudrou a sečtělou ženou. Po škole byla přijata na reálném gymnáziu, ze které však absolvovala jenom primu. V roce 1939, kdy začalo Československem obcházet strašáka nacismu a perzekucí dopadajících i na děti ze smíšeného manželství – otec byl podle Norimberských zákonů myslel na neštěstí – rodiče z obav, že by byla vyloučena škola, nechali na měšťanskou školu. @@Obrat v životě Dagmar Nebeské nastal o půlnoci z 2. na 3. března 1943, kdy dva pánové v kožených černých kabátech předali rodičům svolávací příkaz, podle kterého se muselo ráno v 6 hodin dostavit na shromáždění na Letné nastoupit do transportu směr Terezín. Rodina prožila těžký šok, kterým trpělo otcovo zdraví a ve zbývajících společných 6 hodinách tehdy 17letá Dagmar z otřesu rodičů pochopila, že již asi čeká něco velmi zlého. Matka zachránila otce, když se za Protektorátu odmítla dát rozvést a její zásluhu nebyl internován, avšak dceru ochránit nemohla. @@Zvláštním vlakem odvezl nevelký transport, čítající 50 děvčat z tzv. smíšeného manželství, do Bohušovic, odkud šly pěšky do Terezíny. Po důkladné prohlídce gestapačkami byly ubytovány do velkého sálu bývalých kasáren, kde na třípatrových kavalcích již byla ubytována asi stovka vězeňkyň. Později byla jako neplnoletá přestěhována do jiné kasárenské budovy pro mladistvé. Pod dohledem SS denně chodily na polní práce mimo pevnost. Po půl roce Dagmar onemocněla tuberkulózou, nějaký čas ležela na marodce a poté, co byla uznána práce schopnou, byla jí přidělena práce v truhlárně, kde sbíjela z prken rakve a vozila je do márnice. V říjnu 1944 se museli všichni vězňové dostavit na gestapáckou komandaturu k registraci. Toho dne se roznášely povolávací rozkazy k přesunu do Osvětimi. Byl to poslední transport z Terezína vypravený do Osvětimi, kterým odjelo více než 10.000 vězňů. Dagmar Nebeská byla mezi dvěma stovkami, kteří povolání do transportu nedostali. Koncem dubna a začátkem května 1945 přicházeli do Terezína zubožení vězňové, kteří přežili pochod smrti. Byli špinaví a zavšivení a ne náhodou propukla v táboře epidemie tyfu. Na dobu karantény zůstalo v Táboře jen několik lékařů a sester, aby pomohly v době epidemie. 8. května tudy projížděla Rudá armáda, ale o vězně se nepostarala. Spěchala dle úmluvy tří mocností osvobodit Prahu. 9. května odjel jeden z vězňů na vypůjčeném kole do Prahy, aby sehnal nějaký odvoz pro zdravé vězně. 11. května nákladní vůz přijel a po důkladné lékařské prohlídce, která vyloučila nakažení tyfem, mohla Dagmar Nebeská s několika dalšími zdravými vězni odjet domů.

Bylo již 19 let, když se vrátila z koncentračního tábora poznamenaná řada závažných chorob do normálního života. Absolvovala studia obchodní školy, po kterých začala pomáhat v rodinném podniku. Otec v lednu 1948 zemřel a matka nějaký čas vedla podnik sama do doby, než byl zestátněn národním podnikem Grafotechna. V té době proběhlo neúspěšné první manželství Dagmar Nebeské, ze které se narodila dcera Helena. Za svého zaměstnání v družstvu Drupol poznal svého osudového partnera av roce 1960 se znovu vdala. Druhý manžel pocházel ze skautské rodiny, uzavřel se v roce 198 do skautského odboje a byl členem skupiny Dagmar Skálové, která obdržela v roce 1995 od prezidenta Havla státní vyznamenání. Po vyzrazení konfidentem byla celá jednactičlenná skupina zatčena av roce 1949 probíhala státní soud. Posledním místem, kde byl manžel vězněn, byl Jáchymov. Těžká práce v uranových dolech mu nezvratně poškodila zdraví a zemřela na leukémii. @@Do Svazu protifašistických bojovníků, který se po roce 1990 přejmenoval na Československý a později Český svaz bojovníků za svobodu, vstoupil do změny vnitřní politické struktury koncem roku 1988. V roce 1989 byl zvolen do předsednictva Obvodního výboru av únoru 1998 přijal funkci tajemnice OV Prahy 6, která se snížila nejpočetnější členskou republiku, i když byla stále založena. Dagmar Nebeská svou práci vykonávala téměř 10 let s velkou péčí, zanícením, odpovědností a především hluboce lidským přístupem k členům, kterým bylo tou dobou již v průměru 82 let. Vždy byla připravena jim pomoci, poradit či vyřešit jejich problém. Jejich paní Dagmar byla tou, která proto, že prožila mnoho utrpení, se uměla vcítit do těžkostí druhých a bez ohledu na vlastní zdravotní problémy podat pomocnou ruku.

Zdroj fotografie: MČ Praha 6