generálmajor Antonín Špaček

veterán II. světové války, příslušník Československé obrněné brigády, předseda Československé obce legionářské

Narodil se 23. května 1917 v obci Hradčany v okrese Prostějov do rodiny zámečníka jako poslední z 12 dětí. Už v roce 1920, kdy se jeho nejstarší bratr – legionář Čeněk vrátil z fronty, zatoužil malý Toník stát se také vojákem. Letecké učiliště v Prostějově, kam se chodil dívat, mu natolik učarovalo, že jeho dětská touha dozrála v rozhodnutí - po studiu obchodní akademie v Prostějově vstoupil do Československé armády. V letech 1937 až 1938 absolvoval záložní důstojnickou školu v Olomouci. Po anexi Rakouska hitlerovským Německem byla příprava na této škole zkrácena a její absolventi odesláni k různým útvarům. Antonín Špaček byl přidělen k Hraničářskému praporu ve Frývaldově – dnešním Jeseníku a už v květnu 1938 tato kasárna střežil jako kulometčík. Téhož roku ukončil studium a výcvik, složil důstojnické zkoušky, byl povýšen do hodnosti četaře aspiranta a přeložen ke Strážnímu praporu do Horního Benešova jako velitel kulometné čety. V lednu 1939 byl odeslán do Zbrojního učiliště na Borech v Plzni. (Tam se přes dělostřelecká kasárna díval na šesticípou hvězdu borské věznice, kam se po deseti letech vrátil jako vězeň.) Po obsazení naší vlasti byl převelen zpět k náhradnímu tělesu do Olomouce, odkud byl koncem března propuštěn do zálohy.

Po okupaci zbytku Československa se četař Tonda Špaček aktivně zapojil do ilegální sítě, která pomáhala lidem utíkat z protektorátu do zahraničí. V roce 1940 se rozhodl aktivně účastnit boje proti německým okupantům a ilegálně odešel tzv. balkánskou cestou – přes Maďarsko, Jugoslávii a Střední východ do Marseille a do Agde. Ve Francii byl přidělen k 10. rotě pěšího pluku do Pezenas, se kterým se zúčastnil bojů proti Němcům. Po kapitulaci Francie se s československými jednotkami přeplavil do Velké Británie. Zde absolvoval několik kurzů a v sestavě Československé motorizované brigády se zúčastnil obléhání Dunkerque. V Anglii se na letecké základně Melksahm seznámil se slečnou Jean Thomasovou, s níž se v květnu 1943 oženil a rok na to se jim narodil syn, kterému dali po Štefánikovi jméno Milan.

Jako zbrojíř a technický důstojník prvního praporu Čs. samostatné brigády, která dostala po vylodění koncem srpna 1944 úkol střežit německou posádku v přístavu Dunkerque, podléhal velení polního maršála Montgomeryho. Válka pro Antonína Špačka skončila 8. května 1945 a po návratu do vlasti byl se šedesáti příslušníky tankové brigády odvelen k Hradní stráži. V říjnu 1946 byl přijat na Vysokou válečnou školu v Praze, avšak po únoru 1948 byl ze studia vyloučen a propuštěn z armády. Vyloučení osobně podepsal tehdejší ministr národní obrany Ludvík Svoboda.

Manželka a syn dostali v červnu 1948 ultimátum – do 24 hodin museli opustit území republiky. V únoru 1949 byl zatčen a dopraven na pověstný „Domeček“ na Hradčanech. Vyšší vojenský soud ho odsoudil za velezradu k deseti letům těžkého žaláře, protože několik dnů před zatčením požádal o propuštění ze svazku armády a o zbavení československého občanství s úmyslem odstěhovat se za svou rodinou do Anglie. Z věznice na Pankráci byl eskortován na Bory, pak následovala trestnice v Opavě a nakonec Jáchymovské doly a šachta Ležnice. Po odpykání poloviny trestu byl propuštěn z vězení a dalších dlouhých 13 let pracoval v uranových dolech. Poté, co musel ze zdravotních důvodů na šachtě skončit, nastoupil u OPBH v Praze 3 jako topič a pak byl řadu let domovníkem v žižkovském činžáku.

Syn Milan v Anglii už neříkal „Krucifix, ten táta nějak dlouho nejede“ jako ve svých 4 letech. Už byl dospělý, a přestože nechápal co se v zemi jeho otce děje, věděl, že přijde čas, kdy se s ním setká. Ten nastal až po 18 letech. Po roce 1989 se generálmajor Antonín Špaček zapojil do práce Československé obce legionářské, jejíž předsedou se stal v roce 2001. Sám se vyznává, že legionářství – a vlastenectví je pro něho láska k této zemi, kde spatřil světlo světa, kde ho rodiče vychovávali, kde ho škola, Sokol i skaut učily životním hodnotám a zásadám. Zůstaly v něm ideály z doby studií, které razil a zanechal prezident Masaryk. „Vlastenectví – to je láska k rodné zemi, ke svým rodičům, ke svým příbuzným a vůbec k občanům země, ve které žiji,“ říká legionář Antonín Špaček. O tom, že má lásku v srdci, širokou duši a je plný síly, svědčí i jeho svatba z počátku tohoto roku, kdy se ve svých 88 letech oženil se svou dlouholetou partnerkou Libuší Benešovou.

Generálmajor Antonín Špaček je nositelem Československého Válečného kříže, francouzského Croix de Guerre, Válečný kříž za chrabrost před nepřítelem v letech 1944–1945, Medaile Za zásluhy, byly mu uděleny 4 britské a další medaile a vyznamenání. 6. června 2004 byl u příležitosti 60letého výročí vylodění spojenců v Normandii vyznamenán na pláži Amoranche prezidentem Chirackem Řádem důstojníka čestné legie.

Zdroj fotografie: Paměť národa