Srdečně vás zveme na zahájení výstavy KAM SE ZTRATIL DEJVICKÝ (VELESLAVÍNSKÝ) POTOK? v Malé galerii Zámku Veleslavín
Představíme výsledky semestrální práce studentek ČVUT, které se v tomto semestru zabývaly vodou v krajině v okolí zámku Veleslavín i po celé délce jeho většinou zatrubněného toku.
Historický kontext
Málokdo si uvědomuje, že na místě dnešního hlavního města ležely vesničky, usedlosti a krajina s přirozenou morfologií, prameny, potůčky a divoce tekoucími řekami. Postupným
rozvojem v 19. století Praha všechny tyto části pohltila. Město se rozlilo napříč krajinou, jako kdyby tady předtím nebyla živá krajina se svými přirozenými tvary a vodními toky.
Zachovaly se jen hluboké strže jako Divoká Šárka nebo Prokopské údolí, protože je tehdy nebylo možné zastavět.
Současný stav
Voda již neteče ve svých přirozených drahách – teče v analizačních potrubích. Přitékající voda je rychle odvedena do kanalizačních systémů. Velkoplošné zpevnění velké části města způsobuje masivní nárůst teplot, hlavně v létě.
Otázky k zamyšlení
Začínáme si klást otázky: Neztratili jsme něco vzácného? Víme vůbec, kde potoky tečou? Morfologie terénu se v Praze zásadně nezměnila – dnem údolí, pohřbeny pod komunikacemi,
potoky stále tečou nebo jsou součástí kanalizace.
Ztracený potenciál
Přišli jsme o cenné životodárné zelené páteře, které by se dnes v rámci adaptace na klimatické změny náramně hodily. Mohla by zde být podpořena biodiverzita, vést pěší stezky z okraje města do centra a zadržovat dešťová voda. Právě potoky mohly být základem dnešních systémů sídelní zeleně.
Dejvický (Veleslavínský) potok
Podívejme se na příběh jednoho z pražských potoků, který tekl poblíž Dejvic a u Císařského mlýna vtékal do Vltavy. Dejvický potok pramenil v blízkosti centra Veleslavína; dnes
připomíná jeho existenci název ulice Potoční a jezírko v areálu veleslavínského zámku.
Historický průběh potoka
Za posledním domem ve východní části ulice V Předním Veleslavíně se potok ukazuje při vlhčích obdobích dodnes. Ve 40. a 50. letech 20. století byl postupně sveden do kanalizace.
Původně pokračoval kolem zimního stadionu ulicí Na Rozdílu, pod poliklinikou Na Dlouhém lánu k ulici U Dejvického rybníčku, poté Thákurovou ulicí na Flemingovo náměstí a Maďarskou ulicí k Císařskému mlýnu, kde se vléval do vltavského ramene.
Potok erozní činností ovlivnil tvářnost velké části Prahy 6 – bez něj by nemohla vzniknout ani středověká ves, která dala jméno jedné z částí dnešní Prahy 6.
Atelierové zadání
Studentky oboru krajinářská na Fakultě architektury ČVUT architektura – Gabriela Zuntová, Anna Špaldoňová a Mariia Batsko, se rozhodly potok zpřítomnit a navrhly jeho oživení na
povrchu zemském. Protože Dejvický (Veleslavínský) potok si v podzemí teče stále dál a nepřetržitě a odvádí velkou část vody z horních částí povodí.