Kapela Přeskopec, původně žánrově navazující na mišíkovsko-hlasovskou tradici, je v současné době ovlivněna nejrůznějšími hudebními směry, a to především díky rozmanitému kapelnímu obsazení. Přesto ji lze nejsnadněji definovat snad jako blues-rockovou.
Přeskopec
Vydala dvě studiová alba – Poddoteky (2018) a Linka nedůvěry (2023). Aktuálně má kapela dostatek materiálu na další desku (možná spíš dvě), ale od začátku roku 2024 se sehrává v nové sestavě.
Výhradním autorem textů a hudby je Honza Libiš (kytary, zpěv). Hudbu aranžuje společně s dalšími členy: Marek Foltýn (el. kytara), Petr Müller (basová kytara), Igor Mokroš (bicí), Petr Hrubiš (saxofony), Irena Libišová (housle, zpěv) a Tereza Foralová (zpěv).
Texty Přeskopce jsou mezi fanoušky populární zejména díky lehkosti a něze, s nimiž jsou zachyceny ty nejobyčejnější lidské okamžiky.
V roce 2024 tomu bylo právě deset let, co kapela (s různými personálními obměnami) hraje vesele o smutných věcech.
Rudovous
rock´n´schrammel shrapnel chanson band
Formace Rudovous se vynořila z Labutího jezera roku 1994 a od té doby je noční můrou všech příznivců progresivních trendů i nápaditých plagiátorů britských kapel žijících v bludu, že tudy vede cesta (o čemž si švýcarští myslivci myslí své). Po kolekcích Koláčem k tobě (demo) a s Čížkem po funuse (oficiální debut) se po více než pár letech přihlásila s druhým albem Krankoty. Nespěchá, zraje. Na hudebním eintopfu, ve kterém nelze přehlédnout (natož pak přeslechnout) hospodský šraml, optimistický surf-rock, ryzí rytmy punku, šansonově nosové polohy nad kterým zajásá každý otolaryngolog, špetku folku, lžíci popových melodií i otlučený dávkovací plecháček jazzu, se podílí akordeon, ryčné bicí, výrazný klarinet, baskytara, kytara a několik dalších nástrojů. Krmě pro vyhládlé. A všemu vládne zpěv bubeníka Bonza a jeho neuchopitelné texty plné absurdní poetiky. Asi už se nikdy nezbaví konotací k Tomu Waitsovi (pikantérií budiž fakt, že jim to nejspíš nevadí) a zatímco slavnější seskupení, kterými též skoro všichni zúčastnění prošli postupně zanikají nebo se alespoň permanentně proměňují, stabilita souboru se jeví neměnnou. Tiger Lillies chudých, smutek ulice, dětský bubínek, zpívající putyka před zavíračkou, teskné balady, provokace fantazie a staropražská pouť. Rozvernost písní pro přerostlé děti a hrátky s dynamikou. Všeho druhu. Odrhovačky i proaranžované, dotaženě důmyslné propletence melodií, rytmů a zhudebněné energie nočních návratů. Pouhá zábava? Zrcadlo postmoderního světa? Každému, co jeho jest. Vesnická kutálka doprovází otřískaný pohřebák na krchov, ze škarpy ho sledují indiáni v teplácích, v tom se rakev otevírá a zdánlivý nebožtík se probírá z nečekaně dlouhého delíria. Ideální čas, aby průvod otočil a všichni zamířili do místní putyky, středobodu kultury. Protože právě tam dojde na ten zcela současný, autentický folklór.
Bonzo – voice, percussion
Tykev – bass, ukulele, theremin, stylophone, vocals
Mojmír – clarinet, vocals
Faker – accordion, vocals
pan Macháček – guitar, trombone, vocals