Studenti i senioři si společné bydlení nemohou vynachválit

Praha 6 patří k prvním městským částem, které v rámci mezigeneračního bydlení nabídly studentům vysokých škol místa v domech s pečovatelskou službou. Oni za to pomáhají zdejším obyvatelům v rozsahu deset až patnáct hodin měsíčně podle toho, zda jde o jednotlivce, nebo pár. Ve Šlejnické bydlí se seniory už téměř rok student Zdeněk, v Liboci pak dva páry, Johana s Filipem a Michaela s Tomášem.

Koronavirové začátky
Počátky soužití na podzim loňského roku poznamenala covidová pandemie a omezené setkávání lidí navzájem i v rámci rodin. Kvůli tomu se mnozí senioři také přesunuli na sociální sítě a pořídili si chytré telefony, aby mohli být s rodinami v kontaktu alespoň jejich prostřednictvím. „Často za námi chodí, abychom jim pomohli s nastavením a zprovozněním chytrého telefonu, s připojením na internet. Jedna z žen si přála zřídit instagramový účet, protože ho má vnučka, a chtěla se s ní jeho prostřednictvím potkávat,“ říká Zdeněk ze Šlejnické, který se o možnosti společného bydlení dozvěděl z radničních novin Šestka, protože jeho bratr v Praze 6 žije a  na tuto možnost ho upozornil.

Postupné seznamování
Zatímco na podzim a v zimě se většina společných aktivit odehrávala hlavně uvnitř domů s pečovatelkou službou, hezké počasí láká obě generace ven. K oblíbeným činnostem patří společné vycházky, někteří senioři si už netroufnou sami vyrazit dále od svého bytu, ovšem za doprovodu studentů zvládnou i hodinovou vycházku po šestce. Příležitost na popovídání i další seznámení poskytlo také květnové společné grilování na zahradě v Liboci.
I obyvatelé s pohybovým omezením pak využívají aktivity v knihovnách, kde například Zdeněk nabízí zpívání u kytary nebo pouštění starých gramofonových desek. U lidí, kteří hůře vidí, je oblíbené i předčítání knih. Co však oceňují nejen senioři, ale i samy pečovatelky, je fakt, že se konečně někdo knihovnám věnuje – systematizuje je, skládá, přebírá a seniorům dává tipy na novinky a bestsellery. A také svazky s vrstvou prachu, které už nikdo z různých důvodů neměl v ruce celá desetiletí, vyřazuje.

Pomoc ukrajinským uprchlíkům
Pomoc vysokoškoláků se od března rozšířila také na ukrajinské rodiny prchající před válkou. Studenti – hlavně tedy pánové – pomáhali s přípravou pokojů. Že byli k dispozici, ocenily i samotné pečovatelky, které tak nemusely tahat těžké věci: „Pomáhali se stěhováním, sestavovali skříň, zapojovali internet. Neustále jsme je měly a máme k ruce,“ pochvaluje si Marie Bosáková z DPS Liboc. Tomáš využil své základy ruštiny nejen při komunikaci v libockém domově, ale chodil pomáhat jako dobrovolník také do Kongresového centra. Podobně jako senioři v době koronavirové krize potřebovaly ukrajinské matky pomoc s instalací internetu a při komunikaci s operátory, aby neztratily kontakt se svým domovem.
Kromě aktivit pro seniory zároveň studenti začali učit jak ukrajinské děti, tak dospělé češtinu. „Z Ukrajiny přišla i dívka studující na lékařku, která chtěla pokračovat na Univerzitě Karlově. Pomáhali jsme jí zjišťovat vše potřebné, bohužel ale neovládala ani angličtinu, ani češtinu, tak se to nepovedlo,“ vyprávějí Libočtí Michaela s Tomášem.
Nejen ukrajinským uprchlíkům, kteří měli problém se znalostí jazyka, ale také seniorům, kteří jsou například po úraze či operaci, studenti pomáhají s nákupy. A některým je dokonce trochu líto, že jejich služby nevyužívají více: „Když se sem nastěhovali, moc mi pomohli s internetem. Ale naštěstí jsem ještě poměrně soběstačný, tak se s nimi moc nestýkám, což mě mrzí,“ říká Miroslav. „A také se dokonale starají o knihovnu,“ doplňuje Jaroslav, který si tady pravidelně půjčuje tři, někdy i pět knih za měsíc.

Program bude pokračovat
A jaká přání nyní chtějí studenti svým seniorům splnit? „Oslovil nás pán, že už mnoho let nebyl v kině a moc rád by viděl film Zátopek. Plátno už máme, čekáme, až vyjde film na DVD a uspořádáme libocké kino,“ říká Johana. A třeba v něm budou v létě pokračovat, neboť studenti budou v pečovatelských domech bydlet a seniorům pomáhat i přes prázdniny a rádi by zde zůstali i další rok.
„Od klientů mám na studenty samé pozitivní ohlasy. Pevně doufám, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat, a rozhodně doporučím prodloužení nájemních smluv, neboť toto mezigenerační soužití má skutečně velký smysl,“ doplňuje Lucie Trnková, ředitelka Pečovatelské služby Prahy 6. S tím souhlasí i radní pro sociální politiku Marián Hošek (KDU-ČSL): „Navrhnu proto radě městské části nejen jeho pokračovaní, ale také vyčlenění dalšího bytu v DPS Šlejnická, kde nyní pomáhá seniorům pouze jeden student a určitě by jak on, tak místní obyvatelé ocenili posilu.“